Otok mozku může způsobit trvalé následky i smrt. Nejčastěji k němu dochází při úrazech hlavy

Co je otok mozku

Pod pojmem otok mozku (nebo též edém mozku) se skrývá život ohrožující stav, kdy mozková tkáň zvýší svůj objem na základě nahromadění tekutiny. Tato tekutina zvyšuje intrakraniální tlak (ICP), což má za následek snížení průtoku krve mozkem, a tím pádem i nedostatečné zásobení mozku kyslíkem. Nedostatek kyslíku pak může poškodit mozkové buňky nebo způsobit jejich smrt, což může mít pro pacienta fatální následky.

Lékaři rozlišují několik typů mozkového edému v závislosti na příčině a závažnosti poranění mozku. Kromě toho se jednotlivé typy rozdělují také na základě toho, jak zranění ovlivňuje hematoencefalickou bariéru (BBB), což je propustná vrstva v mozku, která ovlivňuje transport sloučenin mezi centrálním nervovým systémem a lokálními cévami. Mezi nejčastější typy mozkového edému pak patří:

• Vasogenní edém – nahromadění tekutiny na vnější straně mozkových buněk v důsledku poruchy BBB. Tento typ edému způsobují například nádory na mozku.
• Buněčný edém – nahromadění tekutiny uvnitř mozkových buněk. Může být způsoben mrtvicí nebo hypoxií.
• Osmotický edém – intoxikace mozkových buněk vodou v důsledku nerovnováhy elektrolytů. Nejčastější příčinou bývá hyponatremie, diabetická ketoacidóza (DKA) nebo jiná metabolická příčina.
• Intersticiální edém: nastává, když mozkomíšní mok pronikne do jiných částí mozku. Bývá zapříčiněn hydrocefalem nebo meningitidou.
• Hydrostatický edém: vzniká v důsledku hypertenze v mozkových tepnách. [1, 2, 3, 4]

Intrakraniální tlak

Nitrolební tlak představuje tlak mozkomíšního moku, který se vyskytuje v takzvaném subarachnoidálním prostoru. Zjednodušeně řečeno se jedná o oblast mezi mozkem a lebkou, respektive mezi pavučnicí a omozečnicí. Pavučnice (arachnoidea) tvoří prostřední obal centrální nervové soustavy, který obklopuje mozek. Pod tímto obalem se pak nachází prostor, kde se vyskytují jemná vlákna, jež spojují pavučnici s omozečnicí.

Omozečnice neboli měkká plena je třetím obalem centrální nervové soustavy, přičemž leží na její nejvnitřnější části. Na rozdíl od pavučnice, která mozek jen obklopuje, omozečnice proniká do všech jeho záhybů a rýh. Mezi pavučnicí a omozečnicí se pak tedy nachází mozkomíšní mok a také velké cévy, jež zásobují mozek krví. [5, 6, 7, 8]

Jaké má otok mozku příčiny

K otoku mozku dochází v důsledku jeho poškození, které má na svědomí kumulaci vody a sodíkových iontů. Toto poškození přitom může mít mnoho různých příčin. Otok na mozku tak může způsobit například zranění hlavy, infekce, nádor, masivní infarkt, choroba nebo i pobyt v příliš vysoké nadmořské výšce. Některé zdroje pak jako nejčastější příčiny otoku mozku uvádějí následující stavy:

• Traumatické poranění mozku (TBI): mezi nejčastější příčiny TBI patří pády, dopravní nehody nebo nárazy do tvrdých předmětů. Poranění hlavy pak může způsobit otok mozkové tkáně a zlomené úlomky kostí navíc mohou poničit cévy v jakékoli části hlavy.
• Ischemie: jedná se o nejběžnější typ mrtvice, která je způsobena krevní sraženinou nebo blokádou v mozku či v jeho blízkosti. Mozek v takovém případě není schopen přijímat krev. V důsledku toho začne mozková tkáň otékat a mozkové buňky odumírat.
• Hemoragie: k tomuto stavu dochází při prasknutí krevních cév kdekoli v mozku. Za nejčastější příčinu hemoragické mrtvice je přitom považován vysoký krevní tlak. Krvácení do mozku však může být také způsobeno některými léky či neznámými vrozenými malformacemi.
• Infekce: k otoku mozku může vést také onemocnění způsobené infekčním organismem, jako je virus nebo bakterie.
• Nádory: otoky mozku způsobují také nádory, které v některých jeho částech mohou blokovat odtok mozkomíšního moku. Kromě toho nové krevní cévy rostoucí v nádoru a v jeho blízkosti mohou prosakovat a zapříčinit tak vznik otoku.
• Vysoké nadmořské výšky: tento typ mozkového edému je obvykle spojen s těžkou akutní horskou nemocí nebo vysokohorským mozkovým edémem.

Mezi infekční onemocnění, která mohou způsobit otok mozku, patří například meningitida, což je infekce, při níž se zanítí obal mozku. Může být způsobena některými léky, ale častěji je původcem potíží bakterie nebo virus. Kromě ní pak může mozkový edém zapříčinit také encefalitida, během níž dochází k zanícení samotného mozku. Toto onemocnění je nejčastěji způsobeno skupinou virů, jejichž přenašečem je obvykle hmyz (typicky klíště). [9, 10, 11, 12, 13]

Příznaky otoku mozku

Pokud vás zajímá, jaké má otok mozku projevy, pak se jedná o celou řadu symptomů, které se odvíjí od toho, co tento stav způsobuje. Samotný otok však není obvykle to, co pacienta přiměje jít k lékaři, ale jedná se až o důsledek nějakého jiného stavu, zranění či onemocnění. Mezi obvyklé příznaky mozkového edému pak patří například:

• bolesti hlavy,
• nevolnost,
• zvracení,
• závratě,
• problémy s pamětí,
• potíže s mluvením,
• záchvaty,
• ztráta zraku,
• bolest krku,
• potíže s pohybem,
• ztráta vědomí.

Pacienti, u kterých došlo ke zvýšení intrakraniálního tlaku, čelí velkému riziku poškození mozku. Avšak v případě, že lékaři dostanou situaci rychle pod kontrolu, je možné, že toto poškození nebude mít až tak velký rozsah. Jestliže ale bude intrakraniální tlak pořád stoupat, dojde ke zhoršení otoku a krev se bude stále hůře dostávat do mozku. To může vést k většímu poškození mozku a nakonec i k úmrtí pacienta. Tento stav se pak označuje jak tzv. klinická mozková smrt. [14, 15, 16, 17]

Diagnostika

Pakliže se u vás objevily výše uvedené příznaky, měli byste navštívit svého praktického lékaře nebo neurologa. Ten provede standardní fyzikální vyšetření, které zahrnuje posouzení motorických a smyslových dovedností, to znamená, rovnováhy, zraku, řeči a koordinace. Pokud pojme podezření, že něco není v pořádku, vyšle vás na další vyšetření. Test na otok mozku se pak obvykle provádí následujícími metodami:

• počítačová tomografie (CT): jde o první test používaný k diagnostice mozkového edému v nemocnici, protože poskytuje nejrychlejší dostupné diagnostické zobrazení,
• CT angiografie (CTA): jedná se o CT vyšetření s injekční aplikací speciálního barviva pro zobrazení krevních cév a tkáně,
• magnetická rezonance (MRI): toto vyšetření poskytuje podrobnější diagnostické informace než samotné CT,
• lumbální punkce: jedná se o punkci v dolní části páteře, prostřednictvím které se získává vzorek mozkomíšního moku. [18, 19, 20, 21]

Otok mozku a jeho léčba

Je-li potřeba snížit otok mozku, léčba může zahrnovat celou řadu metod a postupů. Obecně je však zaměřena na odstranění nahromaděné tekutiny, snížení nitrolebního tlaku a odstranění příčiny mozkového edému. V každém případě by se mělo jedna okamžitě, neboť čím déle je mozek vystaven nedostatku kyslíku, tím větší hrozí riziko jeho poškození nebo mozkové smrti.

V závislosti na závažnosti stavu pacienta a na hlavní příčině, která otok mozku vyvolala, mohou lékaři předepsat léky, jejichž účelem je snížení otoku a zabránění vzniku krevních sraženin. K odstranění nahromaděné tekutiny se pak využívá metoda zvaná osmoterapie. Vytažení tekutiny z mozku je přitom prováděno prostřednictvím osmotických činidel, jako je například fyziologický roztok s vysokým obsahem soli.

Tekutina z mozku se dá vypustit také o něco více invazivní metodou, kterou je ventrikulostomie. Ta spočívá v provedení malého řezu v lebce, kam se zavede trubice, která slouží jako drén. Prostřednictvím této techniky dojde k odstranění nahromaděné vody a k uvolnění intrakraniálního tlaku. V závažnějších případech je pak potřeba provést chirurgický zákrok, kdy je odstraněna část lebky nebo zdroj edému (například nádor).

Další metodou, která může pomoci snížit intrakraniální tlak, je řízená hyperventilace. Ta způsobuje, že pacient více vydechuje než vdechuje, čímž dochází k poklesu oxidu uhličitého v krevním řečišti. Správný průtok krve v mozku je závislý právě na oxidu uhličitém. Využitím této metody se tak sníží průtok krve v mozku a s ním zároveň i nitrolební tlak.

Některé zdroje uvádějí jako jednu z metod léčby také záměrně vyvolanou hypotermii, která spočívá ve snížení tělesné teploty pacienta. V důsledku navození tohoto stavu pak dochází ke zpomalení metabolismu v mozku, což údajně pomáhá zmírnit otoky. Jedná se zatím však spíše o experimentální metodu, jejíž účinky je potřeba ještě blíže prozkoumat a otestovat. [22, 23, 24, 25, 26, 27]

Jaké může mít otok mozku následky

Komplikace způsobené otokem mozku se mohou pohybovat od mírných kognitivních poruch, jako jsou poruchy paměti nebo koncentrace, až po smrt pacienta. V jakém rozsahu bude mozek následkem zvýšeného nitrolebního tlaku a otoku poškozen, závisí především na tom, kdy se pacientovi dostalo lékařské pomoci. Čím déle pacient s léčbou otálí, tím vážnější mu hrozí následky. Mezi nejčastější komplikace vzniklé v důsledku otoku mozku přitom patří:

• ztráta zraku,
• bolesti hlavy,
• cerebrální atrofie,
• změněný duševní stav,
• deprese,
• problémy se spánkem,
• epilepsie,
• poruchy řeči,
• samovolný únik moči (inkontinence),
• nevratné poškození mozku.

Míra poškození mozku závisí také na přesné lokalizaci edému a na závažnosti otoku. Pro lékaře je přitom  klíčové poskytnutí okamžité a vhodné lékařské péče, aby se minimalizovalo riziko komplikací. V některých závažnějších případech může tento stav vést k upoutání pacienta na lůžko nebo na invalidní vozík. Pokud je nezbytný lékařský zásah proveden pozdě, postižená osoba může být do konce života zcela odkázaná na pomoc druhých. [28, 29, 30]

Zdroje: nzip.cz, ncbi.nlm.nih.gov, verywellhealth.com, lhsc.on.ca, sciencedirect.com, wikiskripta.eu, stefajir.cz, webmd.com, everydayhealth.com, healthline.com, medicalnewstoday.com, lf.upol.cz