Svět by měl prý uvažovat o vytvoření obdoby poválečného Marshallova plánu.
Mezinárodní společenství podle šéfa organizace Oxfam Marka Goldringa zareagovalo příliš pozdě na epidemii eboly, která si v Africe vyžádala už přes 8600 lidských životů. Mělo by prý proto nyní aspoň pomoci s obnovou ekonomik postižených zemí.
Pomoc by se prý měla skládat z tří hlavních kroků: přímé finanční pomoci zasaženým rodinám ve formě hotovosti, investic do tvorby pracovních míst a podpory základních služeb jako je zdravotnictví či školství.
Podle průzkumu, který organizace Oxfam provedla v Libérii, poklesl kvůli krizi způsobené epidemií eboly příjem tří čtvrtin rodin a to v průměru skoro o 40 procent. Ceny rýže, tedy jedné ze základních potravin, navíc vzrostly ve srovnání se stejným obdobím v předchozích letech rovněž zhruba o 40 procent.
Před vypuknutím epidemie eboly byly Libérie a Sierra Leone dvěma nejrychleji rostoucími ekonomikami v Africe. V obou však žije více než polovina obyvatel pod hranicí chudoby.
Podle Světové banky (SB) přišlo v Sieře Leone o práci od vypuknutí epidemie skoro 180.000 lidí. V Libérii ztratila možnost výdělku skoro polovina živitelů rodin. Tři postižené země přišly podle SB dohromady o více než 12 procent HDP.
„Pokud se nám nepodaří těmto zemím po skončení epidemie pomoci, bude to znamenat dvojitou katastrofu,“ uvedl Goldring.
Program evropské obnovy známý pod jménem Marshallův plán vytvořily Spojené státy po druhé světové válce na obnovu hospodářství zničené Evropy.