Více než polovina účastníků Manažerského barometru časopisu EURO ji považuje za více či méně vyvážený kompromis. Ostatní v ní vidí spíše vítězství lékařů. A jen jeden manažer by za vítěze označil vládu.
V komentářích mnozí připomínají, že vláda byla pod velkým tlakem: „Co měla dělat? Žádný politik si nedovolí úmrtí v porodnicích.“ Tento respondent pokračuje: „Nezapomeňme, že šlo do jisté míry o vydírání a že za současnou situaci nesou odpovědnost i levicové vlády.“
Často se objevuje názor, že má dosažená dohoda k ideálu daleko. „Jde o kompromis, který však není dostatečně vyvážený. Vláda svoji roli ustála, neboť se chovala extrémně solidně. Přesto nelze mluvit o jejím vítězství. Stejně tak platí, že lékaři prohráli, i když se to na první pohled nemusí zdát. Jejich vyděračské chování totiž nadlouho zničilo vztah mezi nimi a pacienty,“ píše jeden z manažerů.
Další zdůrazňují, že o skutečném „vítězi“ bude možné hovořit až za určitý čas: „Železničáři také za Klause zvítězili a dodneška se toho na železnici moc nezlepšilo.“ Podle mínění některých je však důležité, že spolu obě znesvářené strany začaly diskutovat.
Vyloženě optimistický je tento příspěvek: „Kdo chtěl slyšet, slyšel správně: lékaři chtějí změny ve zdravotnictví, chtějí zastavit korupci a tunelování systému předraženými nákupy léčiv, zdravotnických materiálů a technologií či zbytečnými investicemi. Jejich cílem bylo dostat zástupce vlády k jednacímu stolu a to se jim podařilo. Ministr zdravotnictví jim slíbil nejen růst mezd, ale především smysluplnou reformu. Jestli se zadaří, mohli by nakonec být za vítěze pacienti.“
Mnozí z dotázaných vládě vyčítají, že nebyla dostatečně tvrdá. Její ústupky považují za projev slabosti: „Je to prohra, protože úspěch lékařů může vyvolat a pravděpodobně také vyvolá podobné nátlakové akce ze strany ostatních profesních skupin státních zaměstnanců. A místo opatření směřujících k zamezení plýtvání prostředky daňových poplatníků se bude zase hledat smír.“
Zajímavé je, že v této souvislosti někteří kritizují spíše premiéra Nečase a pražskou ODS než ministra Hegera. Chápu, že ministr nakonec ustoupil, píše respondent, který dodává: „Co se mi nelíbí, je malicherná pomsta, které se dopustil ředitel vinohradské nemocnice. Nemohu říci, že jsem obdivovatelem doktora Engela, ba právě naopak, avšak ubohost, kterou projevil pan ředitel, mne dost šokovala.“
Jiný respondent jde ještě dál: „Premiér Nečas bude dál sbírat záporné body. Jako předseda strany, která je prolezlá korupcí od půdy až po sklep a která se nezmůže na nic jiného než na to, že se mstí vůdci lékařské vzpoury.“ Připomíná, že se ODS „tímto stala pro mnoho svých tradičních voličů z řad lékařů i zdravotnického personálu nadále nevolitelnou“.
Ani stávkující lékaři si pochvalu nevysloužili. Řada dotázaných je označila za vyděrače. Jeden dokonce za sebestředné jedince, kterým se nechce pracovat a noční služby buď prospí, nebo využívají k navazování mimomanželských vztahů. Další manažer by je nechal odejít a pak povolal „na časově neomezené vojenské cvičení“.
Spíše výjimečný je rovněž názor, že byl požadavek na zvýšení platů oprávněný. „Situace, kdy normální bankovní úředník se středoškolským vzděláním vydělává více než lékař, je pro mě absurdní. Ve státní sféře si třeba soudci vydobyli daleko výhodnější podmínky a nemám pocit, že by naší společnosti přinášeli větší užitek,“ glosuje jeden z účastníků barometru.
Jiný přidává, že jsou sice lékaři špatně placení, ale špatná je u mnohých i jejich práce. Autor této odpovědi proto doufá, že po zvýšení platů dojde k uzavření mnoha menších nemocnic, k propouštění a důslednému sledování investičních a provozních nákladů.
Jiní manažeři považují protest lékařů za epizodu, která nezlepší vůbec nic. „Z celé akce mi zůstává pachuť po čemsi zpackaném, nedotaženém a nevyřešeném,“ píše se v komentáři, jehož autor nevěří, že by tento protest dokázal nějakou reformu iniciovat.