Uplynuly necelé dva roky a všechno je jinak. Poslanecká sněmovna v následujících týdnech s nejvyšší pravděpodobností léčebné konopí legalizuje. Pod návrhem zákona jsou podepsáni poslanci napříč demokratickými stranami, souhlasí vláda, marihuanu pro pacienty posvětila komise složená z předních lékařských kapacit, neprotestuje ani policie.
Je to až nečekaně dobrá zpráva. Než se vychladí šampaňské, stojí ale za to blíže prozkoumat, co tahle pozoruhodná otočka vlastně znamená.
Obměnit slovník
Legalizace léčebného konopí, k níž v uplynulých dvou dekádách přistoupila řada západních zemí, se obvykle neobejde bez důrazného ujišťování úřadů, že tahle povolená medicína nemá nic společného se zneužíváním marihuany na černém trhu.
Realita je trochu složitější. Kdyby hippies v utajených sklenících Kalifornie před čtyřiceti lety nevyšlechtili legendárního konopného křížence Skunk No. 1 a generace dalších ilegálů v holandských pěstírnách v jejich díle nepokračovala, neměli bychom dnes čím léčit.
Přírodní „tráva“ na onkologické bolesti rozhodně nestačí a účinná kúra zkrátka stojí na silných „modelech“, které stvořila poptávka po pořádném rauši. A tím prolínání léčivého užívání s rekreačním zdaleka nekončí.
V praxi zatím fungují dva základní přístupy k léčebnému konopí. První, zavedený například v Izraeli, počítá s omezeným počtem několika přísně střežených pěstíren, zvláštním režimem dohledu v lékárnách a dvojitou kontrolou pacientů, zda na svůj příděl mají opravdu zdravotní nárok.
Zneužívání je v tomhle systému téměř nemožné. Aktuální poslanecký návrh ukazuje, že Česko se chce vydat právě tímto přísným směrem.
Celý komentář najdete v pondělním vydání týdeníku Respekt.