Marco Huesch, který je vědcem na Jihokarolínské univerzitě, na různých zdravotních webových stránkách hledal informace o depresi, oparu a rakovině - a zároveň hlídal, zda jeho vyhledávání a údaje někdo sleduje.
Pokud někdo žije s depresí, oparem nebo rakovinou a hledá si informace o svém stavu on-line, jak to dělá čím dál víc pacientů, pak nemůže spoléhat, že jeho vyhledávání zůstane soukromé, uvedl Huesch.
Zveřejnění zdravotního stavu přitom může znamenat nejen „zahanbení“ pro pacienta, ale také „diskriminaci na pracovním trhu“, dodal.
Vědec použil volně dostupné programy na ochranu soukromí DoNotTrackMe a Ghostery, aby zjistil přítomnost „subjektů třetí strany“ na webových stránkách, které prohlížel. Zároveň využil komerční program nazvaný Charles, aby zachytil jakýkoli přenos informací, které svým vyhledáváním vygeneroval, třetím stranám.
V „náhodném vzorku“ dvaceti často navštěvovaných serverů, mezi nimiž nechyběly ani oficiální stránky Národních zdravotních ústavů a Úřadu pro kontrolu potravin a léků, byl všude přítomen nejméně jeden subjekt třetí strany - a průměrně jich bylo šest až sedm, uvedl.