ČTK to řekl Petr Břinčil z občanského sdružení Dech života, které usiluje o to, aby v ČR vznikla síť stacionářů a koordinátorů péče a byly vytvořeny jednotné standardy, podle nichž budou pojišťovny domácí léčbu hradit.
„Se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP) není problém, hradí, co je potřeba, ale u menších pojišťoven se liší pohled na to, co hradit a co ne,“ řekl Břinčil. Sdružení chce podle něj dosáhnout také toho, aby vedle vybavení pro plicní ventilaci byla z veřejných peněz hrazena také následná péče, která zahrnuje sociální práci a činnost terénních pracovníků.
Na celou ČR je zatím jediný terénní pracovník a není žádný stacionář, kam by mohly rodiny dát na krátký čas pacienta závislého na plicní ventilaci, než si zařídí své věci, nebo si chvíli od každodenní čtyřiadvacetihodinové péče odpočinou a naberou sil.
„Naším cílem je, aby všech sto pacientů bylo v domácí péči,“ řekl Břinčil. K tomu je podle něj potřeba nejen to, aby pojišťovny péči doma a potřebné pomůcky plně hradily, ale také aby stacionáře na pomoc pečujícím rodinám byly v každém regionu, stejně jako koordinátoři péče.
Na problémy s úhradou dlouhodobé ventilace poukazují také lékaři v nemocnicích. V systému plateb za ukončený případ může podle nich trvat roky, než nemocnice peníze dostane.
Změny ve struktuře intenzivní péče řeší pracovní skupina na ministerstvu zdravotnictví. VZP v ní podle mluvčího Oldřicha Tichého prosazuje názor, že pacienti napojení dlouhodobě na umělou ventilaci mají být po určité době přeloženi na lůžka následné intenzivní péče. Legislativa tyto překlady umožňuje. Péče na těchto lůžkách se účtuje měsíčně, takže nemocnice nemusejí na peníze několik let čekat.