Poslední dobou se hodně hovoří o tom, že Češi platí zbytečně moc za léky, je to skutečně tak?
Před 10 lety jsme ještě patřili mezi země s velmi levnými léky, dnes je to u různých léků různé. Určité země (Švédsko, Nizozemí, Dánsko) v některých skupinách léků dosáhly výrazného snížení cen, a to na podstatně nižší úroveň, než je v ČR. Toho bylo dosaženo propojením různých regulačních mechanizmů mezi sebou a šikovným využitím konkurenčního boje mezi generickými firmami.
Co má zásadní vliv na ceny léků v současné době?
Obecně řečeno je to konkurence mezi výrobci léčiv. Ta však může probíhat jen mezi léky, které jsou v zásadě zaměnitelné. Takové léky jsou seskupeny do referenční skupiny (např. ACE-inhibitory). V ČR nejvíce snižujeme cenu snižováním úhrady léků. Základní úhrada léků v referenční skupině je stanovena na úrovni nejnižší ceny v zemích EU (zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění). Toto je velmi přísné a účinné opatření. Ne všechny firmy však mohou zlevnit ceny tak zásadním způsobem. V některých státech bylo dosaženo velmi nízké ceny za určitých podmínek, které v ČR nemáme, pak zůstává značný rozdíl mezi cenou a úhradou, který musí doplatit pacient.
Česká lékařská komora vyzývá k tomu, aby došlo k zásadní změně metodiky stanovování cen léků. Tvrdí, že za poslední dva roky došlo k zásadnímu zvýšení cen kvůli stabilizačnímu balíčku ministra Julínka. Myslíte si, že by k takovému kroku mělo dojít?
Současný systém je sice účinný, pokud se týká snižování úhrad, ale je značně složitý a těžkopádný. Při jeho sestavování se regulátoři řídili zásadou, že vše při stanovování maximálních cen i úhrad je třeba popsat právními normami. Brzy vyšlo najevo, že skutečnost je mnohem složitější a že reálný život nelze beze zbytku zákony a vyhláškami popsat. Uplatnění striktních pravidel na nesprávném místě v současné době přináší absurdní výsledky, které se vzpírají zdravému rozumu. Velkou vadou systému je násilné zavádění stejných regulačních mechanizmů na diametrálně odlišné skupiny léků. Doplatek na běžné léky jistě může pacienty motivovat k pátrání po levnějších variantách, toto však vůbec neplatí např. pro drahé onkologické léky, jejichž ceny je třeba ovlivňovat jiným mechanizmem. Proto považuji za vhodné, aby zásady systému, které spočívají v porovnávání cen léků, byly zachovány. Technické provedení je však vhodné přepracovat. Nesmírně důležité je zavést i další regulační opatření, např. podporu účelného předepisování léčivých přípravků. Ve vyspělých zemích včetně Slovenska již pochopili, že je vhodné systém regulačních opatření svázat do jednoho balíčku s názvem „Léková politika“ tak, aby bylo každému zřejmé, co se děje a proč se to děje a co se od jednotlivých opatření očekává.
Jak je to se spotřebou léků? Roste, nebo stagnuje? Jaké jsou k tomu důvody?
Spotřeba léků stagnuje, kdežto náklady na léky narůstají. K rozdílu dochází od počátku roku 2008. Při interpretaci si však musíme uvědomit, že většina onkologických léků nemá stanovené DDD, a proto nárůst jejich spotřeb křivku denních definovaných dávek neovlivní. Rozhodnutí o správnosti či nesprávnosti systému by však nemělo být založeno na takových souhrnných údajích, které lze interpretovat různým způsobem, ale na podrobnějším rozboru spotřeb i nákladů jednotlivých skupin léčiv (zvlášť léky na léčbu hypertenze, zvlášť na léčbu astmatu, zvlášť onkologie, apod.). Následná účast našich předních odborníků na interpretaci takto zjištěných údajů by samozřejmě byla nezbytná.
Ministerstvo vyčkává na data od relevantních institucí a v případě, že bude doloženo, že skutečně pacienti doplácejí více, chce přijmout nějaká legislativní opatření, aby to změnilo. Jaká opatření by podle Vás ministryně mohla prosadit? A je vůbec takovýto zásah chtěný?
Pokud bychom chtěli na lécích pouze a jen ušetřit, tak by to byl zásah nechtěný. Když si však uvědomíme, že řada léků pacientům doopravdy pomáhá a že současná regulační opatření by mohla způsobit reálnou nedostupnost léků potřebných pro některé skupiny pacientů, tak zjistíme, že sofistikované zkoumání doplatků pacientů mělo být prováděno již dávno. Někteří pacienti totiž nestůňou podle učebnic a už vůbec ne podle zákonů a vyhlášek, které ceny a úhrady léků regulují. Dříve bylo v pravomoci revizního lékaře schválit plnou úhradu i částečně hrazeného léku, čímž byly obrušovány hroty příliš přísných opatření. Nyní stačí, že lék s cenou deset tisíc Kč je hrazen do výše jedné stokoruny (cena nejlevnějšího srovnatelného léku) a revizní lékař nemůže učinit výjimku ani pro pacienta, u kterého nejlevnější srovnatelný lék prokazatelně nelze použít. Pokud by paní ministryně vrátila revizním lékařům možnost ve specifických případech schválit plnou úhradu částečně hrazeným lékům, tak bych jí zatleskal.
Ministerstvo připravilo novelu zákona o léčivech, která by umožnila omezit prodej léků s pseudoefedrinem. Je to podle Vás dobrý krok?
Prokazatelný účinek pseudoefedrinu na zlepšení zdravotního stavu pacientů je velmi malý, využití pro výrobu drog je zřejmé, a proto s ideou omezit prodej léků s pseudoefedrinem souhlasím.