Své krajany vozí do jejich starobylého hlavního města autobusy ze zdravotních důvodů.
„Ze Západního břehu a pásma Gazy do Jeruzaléma měsíčně dostaneme sedm tisíc pacientů,“ říká pyšně Nasser, který řídí nemocnici Augusta Victoria. Zdravotní péče je kromě náboženských svátků jediný důvod, kdy Izrael Palestincům téměř vždy vydá povolení k překročení hranice. „Zdravotnictví je mocná věc,“ říká Nasser.
Současný stav považuje postavou drobný lékař za malé vítězství v odvěkém zápase o Jeruzalém s Izraelci, Palestinci je vidí jako okupanty ve vlastní zemi. Dosáhnout ho prý nebylo jednoduché. Aby nemocnice Augusta Victoria mohla přijímat pacienty z palestinských území, musela se specializovat a stát se jediným zařízením pro léčbu rakoviny ozařováním pro Palestince vůbec.
„Zrušili jsme třeba obecnou chirurgii, protože by nám Izraelci řekli, že kvůli ní nemusí lidé jezdit do Jeruzaléma a mohou být ošetřeni třeba v Hebronu,“ vysvětluje onkolog. Autobusy s pacienty nejdříve narážely na odpor pohraničních vojáků, ten se ale stížnostmi a neustálým opakováním podařilo zlomit. Nyní jezdí autobus přes izraelské kontroly bez problémů.
Jeruzalém je oficiálně součástí izraelského státu, a nemocnice Augusta Victoria proto spadá pod izraelské ministerstvo zdravotnictví. Nemocnice sice přednostně slouží hlavně chudým Palestincům, ale přijímá i Izraelce. Z rezortního rozpočtu ale nevidí Nasser a další čtyři palestinské nemocnice ve městě ani šekel. Hlavním zdrojem financí jsou pro ně zahraniční dárci z protestantských církevních charit, ale i z arabského světa.
Nemocnice je ve svém oboru elitní i na izraelské poměry, vlastní například ozařovací přístroj z USA za pět milionů dolarů. Takový špičkový radiolog pracující v palestinské nemocnici si ale podle jejího ředitele vydělá „jen“ 25 tisíc šekelů (120 tisíc korun), zatímco v izraelské nemocnici by si přišel až na 45 tisíc šekelů (230 tisíc korun).
Pro lékaře je však důležitou motivací pocit, že dělají něco záslužného pro Palestinu. A hlavním kolbištěm je právě východní Jeruzalém, který Izrael navzdory odporu EU a OSN anektoval jako svoje území. V letech 2000 až 2003 kolem něj vztyčil osm metrů vysokou zeď z betonu, která město odděluje od zbytku Palestiny.
Palestinská vláda Salama Fayyada i prezident Mahmúd Abbás proto „dočasně“ sídlí v Ramalláhu na Západním břehu, obyčejní Palestinci ale dál považují za své hlavní město Jeruzalém. Je pro ně symbolem, jehož opuštění by považovali za ztrátu cti. A tak o něj svádějí boj i pomocí často nezvyklých způsobů, jako to třeba dělá doktor Nasser. I on sám, stejně jako tři čtvrtiny zaměstnanců nemocnice, denně dojíždí do Jeruzaléma ze Západního břehu. „My neodejdeme. To by si oni moc přáli,“ říká Tawfiq Nasser.
„Zdravotnický systém spojí Palestinu,“ usmívá se lékař s trochu ironie. „V Gaze je jediný způsob, jak vidět mešitu Al Aksá, onemocnět rakovinou,“ dodává, ale už ne tak vesele.