Co je pampeliška?
Co se dozvíte v článku
Pod tímto názvem se ukrývá rod dvouděložných rostlin patřící do čeledi hvězdnicovité. Pampeliškám (latinsky Taraxacum) se říká také smetánky, což je samozřejmě odvozeno od slova smetana, zatímco název mlíčí, který označuje zelenou část rostliny, zase odkazuje k mléku. Kromě toho se můžete setkat i s pojmenováním měsíček nebo májíček, anglicky pak dandelion.
Dané rostliny jsou poměrně nenáročné na půdu a okolní podmínky. Vyznačují se svými dužnatými listy a výrazným květenstvím, kterým je žlutý úbor. Po odkvětu hlavička pampelišky vyschne a suché okvětní lístky spolu s tyčinkami odpadnou. Následně se objeví plody, což jsou nažky s bílým padáčkovitým chmýřím. S jeho pomocí se semena jednoduše šíří do okolí.
Pampelišky jsou trvalky, které se často rozmnožují nepohlavně prostřednictvím apomixie. Právě z toho důvodu se na světě můžete setkat s obrovským množstvím zástupců tohoto rostlinného rodu, které od sebe však není snadné odlišit. Pokud jde o to, jaké má rod pampeliška druhy, patří sem například následující skupiny rostlin:
- pampelišky smetánky (Taraxacum sect. Taraxacum nebo Taraxacum sect. Ruderalia),
- keltské pampelišky (Taraxacum sect. Celtica),
- červenoplodé pampelišky (Taraxacum sect. Erythrosperma),
- hákovité pampelišky (Taraxacum sect. Hamata),
- bahenní pampelišky (Taraxacum sect. Palustria). [1, 2, 3, 4, 5]
Pampelišky smetánky
Běžnou pampelišku, kterou lidé označují také jako smetánku lékařskou, zná prakticky každý, kdo v našich končinách pobývá. Na pohled je tato bylina poměrně výrazná a velmi specifická, takže si ji určitě s jinou rostlinou nespletete. Z taxonomického pohledu je ale v dnešní době situace o něco komplikovanější než dříve, kdy jsme znali pouze pampelišku lékařskou.
Ačkoliv dnes již víme, že existuje celý komplex apomiktických druhů označovaný souhrnným názvem pampelišky smetánky (latinsky Taraxacum sect. Taraxacum nebo také Taraxacum sect. Ruderalia), v minulosti tomu tak nebylo. V tradičním pojetí byl totiž tento komplex považován za jediný druh, což je konkrétně pampeliška lékařská (latinský název Taraxacum officinale), které se říkalo i pampeliška smetánka.
Pomocí pozdějších výzkumů se však podařilo prokázat, že na základě fylogenetického hlediska nejde pouze o jediný druh, ale spíše o rozsáhlejší komplex drobnějších druhů. Pro ně je typické, že se rozmnožují apomikticky, což znamená, že v jejich případě dochází k opylení, ale i když mají rostliny vyvinuté pohlavní orgány, neprobíhá zde oplození.
Mezi pampelišky smetánky patří řada morfologicky blízkých druhů, které se spolu mohou různě křížit. Právě z toho důvodu se jedná o taxonomicky velice složitou skupinu. Přestože někteří lidé stále označují daný komplex názvem pampeliška lékařská, ve skutečnosti se dnes daný termín používá hlavně jako pojmenování pro byliny rostoucí v severských oblastech (Skandinávie). [6, 7, 8, 9, 10, 11]
Jak vypadají pampelišky smetánky?
Jedná se o vytrvalé plevelné rostliny, které běžně dorůstají do velikosti od 5 do 50 cm. Mezi jejich typické znaky patří například houževnatý zásobní kořen, přičemž nad zemí jsou patrné hlavně listy, které společně vytváří bohatou přízemní růžici. Právě z ní potom vyrůstají také duté stvoly se zářivě žlutými květními úbory, které obsahují až dvě stovky samostatných jazykových květů.
Pampeliškové listy jsou na pohled specifické. Bývají hluboce členěné a bohatě zubaté, přičemž střední žilky listů mívají zelenou, růžovou nebo červenofialovou barvu. Koncové úbory pak obklopují také zákrovní listeny, které mohou být ohnuté nazpět až svěšené. Celá bylina je navíc prostoupená mléčnicemi. Při utržení nebo jakémkoliv narušení se pak objevuje bílá hořká šťáva (latex), která po zaschnutí zanechává na lidské pokožce tmavé skvrny.
Pampelišky smetánky kvetou od jara do léta, a to konkrétně v období mezi dubnem a srpnem. Jejich plodem jsou suché a nepukavé nažky, které jsou opatřené bílým padáčkovitým chmýřím. Tyto zralé plody společně vytváří jakousi kulovitou strukturu, kterou je možné narušit zafoukáním. Díky přítomnému chmýří se následně pampelišková semena snadno šíří na velké vzdálenosti, protože je může zachytit vítr a odnést prakticky kamkoliv. [12, 13, 14, 15, 16]
Kde rostou pampelišky smetánky?
Dané rostliny jsou kosmopolitní, což znamená, že pampelišky smetánky dnes najdete v mírném pásu Eurasie, v Severní a Jižní Americe, ale také na území Austrálie nebo v jižní Africe. Zavlečeny ovšem byly i do tropů. Konkrétně v České republice pak údajně roste zhruba 250 různých mikrospecií, z nichž ovšem byla popsána pouze část. Patří sem například následující byliny:
- pampeliška bezzubá (Taraxacum hepaticum),
- pampeliška křídlatá (Taraxacum alatum),
- pampeliška lesklá (Taraxacum lucidum),
- pampeliška mnohoúborná (Taraxacum linearisquamum),
- pampeliška pravidelná (Taraxacum praestabile),
- pampeliška šafránokvětá (Taraxacum croceiflorum),
- pampeliška tajemná (Taraxacum deltoidifrons),
- pampeliška upravená (Taraxacum interveniens),
- pampeliška zbloudilá (Taraxacum aberrans),
- pampeliška zlatožlutá (Taraxacum acervatulum).
Rozšíření pampelišek smetánek je poměrně široké. Najdete je třeba na mezofilních loukách, na mezích nebo na zahradách v blízkosti rodinných domů. Na poli pak vystupují jako konkurenční plevel, který se objevuje stále více, a to hlavně z důvodu pozměněného využití krajiny. Preferují půdy bohaté na živiny, ale nejsou příliš vybíravé. Obývají tedy nížiny, pahorkatiny, ale i horské a podhorské oblasti. [17, 18, 19, 20, 21]
Obsažené látky
Pampelišky smetánky obsahují řadu účinných látek, kam patří například třísloviny, hořčiny (taraxasterin, taraxacin), fytoncidy, flavonoidy, antioxidanty, kumariny, minerální látky (hořčík, zinek, draslík) a některé vitamíny (vitamín C). Zásobním cukrem je v tomto případě inulin, jenž u rostlin z čeledi zvonkovitých a hvězdnicovitých nahrazuje obvyklý škrob. [22, 23, 24, 25]
Sbíráte pampelišky?
Jaké má pampeliška účinky na zdraví?
Mezi lidmi je dnes dobře známé, že má pampeliška léčivé účinky. Pozitivně působí na vylučovací i trávicí soustavu, má močopudné vlastnosti, zlepšuje látkovou výměnu a podporuje správné fungování žlučníku i jater (zvyšuje tvorbu a vylučování žluče, čímž podporuje trávení). Výzkumy také naznačují, že má antimikrobiální a protizánětlivé účinky a může mít příznivý vliv na imunitní systém.
Vzhledem k obsaženým látkám se pampelišky smetánky používají například při léčbě zánětů močových cest a ledvinových kamenů. Kromě toho se však hodí také pacientům, kteří se potýkají s různými žaludečními problémy, a pomáhají zbavit člověka střevních potíží, nechutenství nebo třeba nepříjemné zácpy. Navíc snižují vysoký krevní tlak i vysoký cholesterol. Přesto je ale dobré užívání pampelišek vždy konzultovat se svým ošetřujícím lékařem.
Aby toho nebylo málo, pampelišky smetánky mohou údajně pomoci také osobám, které se potýkají s cukrovkou 2. typu. Obsažené látky totiž mohou zmírňovat probíhající záněty a podpořit funkci jater, která jsou zodpovědná za produkci a uvolňování glukózy. Tím pádem je možné snížit hladinu krevního cukru. Tyto pozitivní účinky je však nutné dále zkoumat.
Také se spekuluje o tom, že látky obsažené v pampeliškách jsou schopné potlačit projevy některých srdečních onemocnění, jako je ateroskleróza či srdeční selhání, nebo jim úspěšně předcházet. Některé studie dále naznačují, že by mohly pomoci při léčbě revmatoidní artritidy a zároveň ochránit organismus před rakovinovým bujením. I v těchto oblastech je nicméně potřeba provést další výzkum. [26, 27, 28, 29, 30, 31]
Sběr a využití pampelišek
Ačkoliv jsou pampelišky smetánky známé jako plevelné rostliny, ve skutečnosti existuje poměrně velké množství způsobů, jak s nimi naložit. Zužitkovat se přitom dají prakticky všechny jejich části. Nejčastěji se sbírá kořen pampelišky, ale poměrně často se zpracovává také kořen s natí a využití si našly také samotné pampeliškové listy nebo květy.
Kořen pampelišek se doporučuje sbírat ještě před rozkvětem, tedy v době od března do dubna, nebo případně na podzim, když rostlina odkvete. Následně jej musíte omýt, očistit a správně usušit. Listy můžete sbírat po celou sezónu, tedy maximálně od března do listopadu, zatímco květní úbory lidé nejčastěji vyhledávají v době od dubna do června.
V lidovém léčitelství se z listů či kořene zpracovává například pampeliškový čaj, ale také alkoholová tinktura. Kromě odvaru se pak dá konzumovat také čerstvá pampelišková šťáva nebo syrové stvoly. Dále si můžete dopřát pampelišky také v kombinaci s jinými zdraví prospěšnými bylinkami a jejich výtažky bývají zároveň součástí různých potravinových doplňků.
Dané rostliny si našly využití také v kuchyni, kde se hojně zpracovávají mladé listy. Ty je možné přidat třeba do zeleninových salátů, do polévek, k těstovinám nebo také do vaječných omelet. Z květů pak lidé poměrně často vyrábí také pampeliškový sirup, pampeliškový med, pampeliškový olej nebo pampeliškové víno. Kořen je možné po usušení, upražení a rozemletí zpracovat do podoby bezkofeinové náhražky kávy, ale také se z něj připravuje pampelišková mouka. [32, 33, 34, 35, 36]
Zdroje: biolib.cz, pladias.cz, botany.cz, kvetenacr.cz, botanicka.cz, botanickafotogalerie.cz, prirodovedci.cz, ceskatelevize.cz, bylinkyprovsechny.cz, bylinky.info, cukrovka.cz, pyly.cz, mountsinai.org, healthline.com, ncbi.nlm.nih.gov, verywellhealth.com, medicalnewstoday.com, powo.science.kew.org, old.botany.upol.cz