Paní Vomáčková, necháte své dítě na medicíně?

28. 1. 2011 8:28
přidejte názor
Autor: Redakce
„Co dělá dcera, paní Vomáčková? Bude z ní paní doktorka, to je senzační, to se tedy máte!“ Uslyšíme ještě někdy tyhle věty? Na co se může těšit absolvent lékařské fakulty, pokud si vybere práci v nemocnici?


Může zapomenout na to, že by se postavil na vlastní nohy, založil rodinu a koupil vlastní byt. Jeho nástupní plat bude výrazně nižší než plat moderátora v rozhlase, kde si přivydělával při studiu. Asi nedosáhne ani na hypotéku nebo na leasing automobilu. Pro dobrou věc se to dá vydržet a odložit na později.

Co ta slova mohou představovat? Růst jeho mzdy bude velmi pomalý. Možná se po pěti letech dostane na plat svářeče. Pokud nemocnice bude dobře hospodařit, což mimo jiné znamená, že nenakoupí zbytečné nebo předražené přístroje, případně nepřihraje služby, jako je praní prádla nebo stravovací provoz, za nevýhodné ceny svým známým.

Jako začínající lékař se tu určitě něco naučí a později by to mohl využít v soukromé praxi. Nejprve však musí zvládnout nesmyslný systém atestací. Tedy zhruba dva roky procházet všechny obory a vůbec se při tom nedostat ke své práci.

Například specialista ORL (ušní, nosní, krční) bude znát EKG, ale nebude umět vytáhnout na Vánoce rybí kost z krku dítěte. Navíc se musí nemocnici upsat na 5 let. Nebo zaplatit všechny stáže, aby mohl odejít. Máte pravdu, u fotbalistů je to také tak. Ale lanaří někdo mladého lékaře do svých služeb s tím, že za něj uhradí všechny pohledávky a ještě mu nabídne zcela nadprůměrný příjem?

Pokud by paní Vomáčková hledala další argumenty, jak dceru odradit od medicíny, našla by jich spoustu. Doktor se musí vypořádat s bolestí a utrpením nemocných. Že to není lehké, to si umí představit každý, kdo potkal známého, který vážně onemocněl na rakovinu.

Neví, jestli se k němu hlásit nebo ne, jak se k němu chovat a co mu říct. Lékař se s takovými případy potkává v nemocnici stále. Vidí úrazy, zranění po autonehodě, nemoci malých dětí atd. Dokáže přistoupit ke každému pacientovi s citem a empatií, aniž ho to zničí?

A co etická i právní odpovědnost lékařů? V Praze se už několik právnických kanceláří specializovalo na jejich chyby. Zajímá někoho, že sloužili nepřetržitě od pátku do pondělí? Že za poslední tři noci spali 10 hodin? Že je nadřízení a management nemocnice nutí k obcházení zákoníku práce? Vždyť přece nemuseli.

Také se vynoří plno „znalců“ situace: „Doktoři na nočních stejně jen spí nebo laškují se sestřičkami.“ Zkuste tři noci po sobě uléhat do postele s tím, že jste přijali pacienta, jehož diagnóza není zcela jasná. Že vás zavolají na ambulanci půl hodiny poté, co usnete. Že si nejste jistý, jestli jste na něco nezapomněl. A takových nejistot je na začátku lékařské praxe bezpočet.

Pokud si vaše dítě přesto nedá říct, nepřemlouvejte ho. Patří mezi nás, nadšence a blázny, kteří věří, že tahle práce je pořád ještě hezká a má smysl. Jestli jí chcete studium a budoucí praxi ulehčit, postavte se spolu se Svazem pacientů a s nespokojenými nemocničními lékaři do jedné řady proti nespravedlnosti, lobbingu a zájmovým skupinám.

Udělali si ze zdravotnictví dojnou krávu. Proto teď tak urputně bojují proti nastolení rozumného řádu a pořádku. Odpovídající příjmy lékařů, které vyvolaly takovou nevoli mezi lidmi, jsou jen jeho součástí, milá paní Vomáčková.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?