( ČLK).
Přesně řečeno, jak napsal prezident premiéru Jiřímu Paroubkovi, nerozhodl o jeho „bezprostředním jmenování“. A už to zase jede, utrhla se lavina úvah, jestli je prezident pouhým mrtvým nástrojem, nebo naopak ústavně živou bytostí, jež na krku nosí hlavu ( státu) a v ní nikoli skomírající závity vrtošivého staříka, nýbrž funkční mozek.
Jedni z něj činí stroj na podpis pod přání premiéra, druzí arbitra nad představami předsedy vlády o vlastním týmu. Ten, koho se to netýká, kdo není ani „klausovec“ ani „rathoparoubkovec“, snadno může nabýt pocitu, že buď žije v blázinci, nebo se sám pomátl.
Nenosíli člověk v levé náprsní kapse legitimaci ČSSD nebo v pravé ODS, pak přirozeně cítí jedno: ministr zdraví nemůže šéfovat profesní komoře lékařů. Jenže ani to nestačí.
Spor, jako každý veřejný nesmysl, vede se o to, zda má Rath přerušit prezidentování ČLK předem, nebo zadem, tedy poté, co se stane ministrem. Dál se experti i političtí štamgasti hádají, zda stačí a je zákonné, aby Rath jen přerušil, nebo jestli s funkcí musí doopravdy seknout.
Přitom zřejmě nikdo nepochybuje, že Rath, budeli jmenován, minimálně přeruší. Kdyby alespoň nepřerušil, Paroubek sám by asi požádal o jeho odvolání. Nepolitik, nesocialista, neodeesák tuší, jak by to celé mělo proběhnout.
Že se měl Paroubek s Klausem předem dohodnout; vždyť přece nejde o ně, ale o nás. Na to ovšem oba kašlou. A když se nedohodli předem, měli se sejít hned poté, co Klaus „nerozhodl o bezprostředním jmenování“ MUDr. Ratha.
Prezident mohl říct: Chci záruku, že po jmenování v ČLK skončí. Paroubek mohl říct: Zde na to má ruka. Jenže to by nebylo ono, to by nebyla žádná legrace.
Kdoví, co má Paroubek za lubem, jestli si Ratha náhodou nevybral právě proto, že byl kdysi v ODS, neuspěl tam, odešel a je trnem v oku prezidentově. Ti dva se nemají rádi. ( Když chtěl Klaus v letech minulých zrušit povinné členství v ČLK, Rath ho pochválil, že vypadá jako Klement Gottwald.)
Paroubek prezidenta ČLK představuje jako experta na zdravotnictví a rád by ho v roce 2006, uspějeli ČSSD ve volbách, zařadil do své “ vlády talentů“. Rath ale od začátku předvádí hlavně talent, jak urážet. Když nebyl jmenován ministrem, nezaplakal, nýbrž viditelně rozkvetl.
S neskrývanou vervou začal Klausovi honem honem nadávat, jako by to byl nějaký neposlušný pacient v polobohově ordinaci. Jako by se na to těšil, počítal s tím, jako by měl v ústech přichystány co nejjedovatější sliny na účet hradního pána.
I při tom plivání MUDr. David Rath neopustil roli „experta“ a zpochybňoval prezidentovo duševní zdraví. Jak vděčné! Jaká show, jaký ohlas! Coby správný souputník socialistů, kteří se již vidí pupečně spojeni s komunisty, neopomněl kopnout i do lidoveckého předsedy Miroslava Kalouska.
Naznačil, že i on je zralý na Gottwaldův řád. To vše činí „nesmírně kultivovaně“, byť mu vedle premiéra minulý týden pod kravatou z nezapnutého saka vykukovala na břiše košile.
I občanským demokratům se Rath před volbami náramně šikne. Jsou víc slyšet. Mirek Topolánek Paroubkovi v televizi vmetl, že jmenovat Ratha ministrem zdravotnictví je, jako kdyby jmenoval „Kajínka ministrem spravedlnosti a Krejčíře ministrem vnitra“.
Že to je úplná blbost? Tím líp. Celá komedie okolo Rathova nejmenování se jeví o to směšnější, že Zdeněk Škromach, pověřený vedením opuštěného resortu, jmenoval Ratha prvním náměstkem.
Takže to tam stejně řídí, jen ve vládě nehlasuje a nenese vrcholnou odpovědnost. To je výsměch Klausovi i Ústavě, jež přirozeně s takovou podlou vychytralostí nepočítá. Jediné, co může zkoprnělého diváka té trapnosti utěšit:
Rath coby první náměstek bere zhruba poloviční plat ve srovnání s ministrem. Ale jelikož dál prezidentuje lékařům, ocitl se už teď ve střetu zájmů jako Brno. Když letos v dubnu Klaus odmítl přijmout demise ministrů KDUČSL, zřejmě tím zabránil předčasným volbám. Teď bychom po nich prstíčkem hrabali.
Nepolitik, nesocialista, neodeesák jistě tuší, jak by to mělo celé proběhnout. Že se měl Paroubek s Klausem předem o Rathovi dohodnout; vždyť přece nejde o ně, ale o nás.
Martin Fendrych, Týden