Aby bylo jasno, Hegerova zdravotnická reforma má několik pozitiv, takže shazovat ji rovnou ze stolu by bylo nefér.
Samozřejmě můžeme polemizovat s tím, nakolik zrušení úhrad pojišťoven za léky do 50 korun povede ke snížení výdajů zdravotnictví a nakolik k tlaku pacientů a snaze lékařů vypisovat léky dražší.
Není ale od věci to vyzkoušet. Navíc doplňkové přípravky pak měly být vyňaté z veřejného zdravotnictví už dávno. Elektronické aukce, snížení porovnání maximální ceny léků a rychlejší přístup generik na český trh jsou pak jednoznačně vítané, pakliže opravdu povedou k tomu, co si od nich - nejen ministr zdravotnictví - slibuje. Tedy zlevnění léků a snížení nákladů na jejich pořízení.
Schválenou reformu je nutné brát i v kontextu doby. Jde o výsledek shody v koalici, která se obvykle nedokáže dohodnout na ničem.
Co se ale vůbec nedá předjímat, je výsledek toho, proti čemu brojí všichni odpůrci novely - lékaři, odbory, zaměstnavatelé i svaz pacientů. Tím je první krok k definici standardu a nadstandardu.
Problém je ve vágní definici a také v tom, co nakonec stanoví vyhláška, která není ani v plenkách. Tvrzení, že se poprvé podařilo legislativně zakotvit rozsah péče, na který má pacient nárok z veřejného zdravotního pojištění, jsou v kontextu schváleného dílka scestná.
Celý komentář najdete na serveru iHNED.cz nebo ZDE.