Tento týden vyšly v MF DNES články o nevhodném chování lékařů v několika českých nemocnicích (viz: Vlídnost za 600, nadávky za 2000, Je to nepřijatelné chování). Články vyvolaly bouřilivou reakci mezi lékaři, jak je patrno z diskusí na tomto webu.
Jaký má na věc názor lékař, který je zároveň předsedou společnosti lékařské etiky ČLS JEP?
Na dotazy Zdraví.Euro.cz odpovídá MUDr. PhMgr. Jan Payne, neurolog a filosof, který zároveň učí etiku na 1. lékařské fakultě UK.
Co vás napadlo po přečtení článku redaktorky MF DNES?
Díky své profesi etika i lékaře jsem zcela v obraze a mám za to, že paní redaktorka se konečně dotkla mimořádně citlivé oblasti. Obávám se, že tento skromný vzorek je zcela signifikantním obrazem toho, co se v našem zdravotnictví děje. A to je jen špička ledovce a vlastně tak trochu okrajový jev. Horší je například to, že hloubková kontrola v Havlíčkově Brodě zjistila kromě 11 úmrtí zaviněných Petrem Zelenkou dalších 19 úmrtí zaviněných lékaři.
Možná, že je to jen z nedbalosti a možná i nedbalosti záznamů v chorobopise, možná, že je to v důsledku špatného lékařského vzdělání, ale v každém případě je to díky tomu, že naši zdravotníci nepokládají člověka, běžného pacienta za hodna dostatečné úcty.
Dokonce je tomu asi i tak, že mnozí z lékařů ani nechápou přesně, co se tu snažím naznačit - ztratili prostě schopnost rozpoznat dobré od zlého. Již Aristoteles tuto poruchu pojmenoval „akolasie“ a měl za to, že takovým lidem již není pomoci.
Jakou má podle vás dotyčný článek výpovědní hodnotu o současné úrovni vztahu lékař a pacient v našich nemocnicích?
Stav českého zdravotnictví je alarmující s tím, že alarmující není zadlužení nemocnic a rostoucí výdaje, nadbytek nemocničních lůžek, nedostatek odborníků v některých profesích a podobně. Hrůzné je to, že pacient je namnoze pouhým předmětem, nástrojem nutným pro kariérní postup, výdělek, osobní uspokojení a podobně. Kant postavil svou etiku na tom, že člověk má být cílem a nikoliv prostředkem sloužícím něčemu jinému. Jenže my jsme svého Kanta nikdy neměli a ten německý u nás není zrovna populárním spisovatelem.
Obávám se, že dokonce jdeme opačným směrem: objevují se již i studenti medicíny s požadavkem zrušení výuky etiky s tím, že etika se jinak těší jen velmi skrovné podpoře.
Důraz se klade na nabiflované faktické a převážně scientistické poznatky, přičemž k pacientovi se mnozí studenti dostávají až ke konci studia a ještě k tomu ho vidí jen přes ramena obrovského počtu svých kolegů. Tragické pak je, že téměř nikdo neklade důraz na to, že k pacientovi je třeba mít svrchovanou úctu. Rozdíl proti vyspělým zemím je výrazný, přičemž tam jsou studenti etikou vesměs zaujati. Ostatně já sám mohu srovnávat: vyučuji totiž již mnoho roků etiku úplně stejnou souběžně jednak pro české a jednak pro anglické studenty přicházející převážně z Británie. Frapantnější rozdíl si lze jen těžko představit.
Napadá mě v této souvislosti drobná zkušenost. Současný ministr zdravotnictví pan Julínek uspořádal 6 konferencí na téma reformy zdravotnictví. Když jsem se seznámil s programem jednání, zjistil jsem, že ani na jedné konferenci není téma etiky zmíněno. Nabídl jsem jako etik své služby a má nabídka byla původně přijata. Ovšem nakonec na můj příspěvek vůbec nedošlo. Vyjádřeno jinak, děsivé je, že o etice tam a ani nikde nepadne ani zmínka. Přitom celý systém zdravotnictví jako zvláštní resort má smysl jen díky etickým hodnotám - bez nich by práce lékaře byla jako každá jiná a pana ministra i s jeho úřadem bychom mohli s laskavým poděkováním hned propustit.
Lékařům v diskusi na Zdraví.Euro.cz velmi vadilo to, že kvůli získání potřebných informací se zdravá redaktorka vydávala za nemocnou. Někteří lékaři postup redaktorky srovnávají s tím, že je to podobné, jako kdyby chtěl někdo testovat chování policie poté, co jim nahlásí vraždu. Máte proti takovému postupu redaktorky námitky i vy? Je takový postup v rozporu s etikou ve zdravotnictví?
K článku je připojen komentář MUDr. Tomáše Rozsívala, ve kterém kritizuje a dokonce vybízí k „okamžitému trestnímu oznámení“ na paní redaktorku či vedení listu. Zdá se, že toto je příklad již naprosté ztráty smyslu pro spravedlnost a hodnoty. A já se obávám toho, že podobně na tom jsou mnozí další lékaři u nás. Jeho odkazování na „civilizovanou“ cizinu je až tragikomické v tom, že právě úcta k člověku je ve vyspělých zemích tím hlavním, čím se od nás liší. Je mi líto, že naše zdravotnictví skoro dvě desítky roků po „revoluci“ vypadá takto socialisticky.
Někteří lékaři nepřístojné chování svých kolegů omlouvají. „ Do podobné situace se může dostat každý lékař, zvlášť když je před atestací a ani neví co to vlastně je spánek. (pozn. redakce: dr. Frolo z nemocnice v Karviné, který redaktorce vyhuboval, proč přichází na pohotovost před půlnocí, se obhajoval druhý den tím, že má před atestací). Budit doktora kvůli testu je zhovadilost,“ píše čtenář. Co si o tom myslíte vy? Souhlasíte s těmito námitkami lékařů?
Nechtěl bych, abych se já či kdokoliv z mých příbuzných či přátel někdy dostal do rukou pana doktora Frola, a jsem si jist, že ani pan doktor Frolo by se nikdy nechtěl dostat do rukou takových jako on.
Co říkáte na následující poznámku čtenáře Zdraví.Euro.cz, podepsaný jako dr. Kolovrat: „A já se za Dr. Frola nestydím. Projevil se tak, jak je v současnosti naladěna drtivá většina lékařů v republice, ten zbytek jsou buď masochisti nebo dobře zaplacení vyvolení. Ano, peníze, to je to první, co mne jako lékaře zajímá (jako každého jiného občana) a nehrajte divadýlko, když budu zaplacen budu k pacientovi na nejvyšší míru profesionální, empatický, budu se bát přijít o místo.“
Ano, mnozí lékaři jsou opravdu špatně placeni (ve Francii je průměrný plat lékaře čtyřikrát vyšší než průměrný plat v zemi -tudíž u nás by to mělo být kolem osmdesáti tisíc), avšak špatně placení nejsou zdaleka všichni: někteří lékaři si nezaslouží ani ten mizerný plat, který berou.
Je podle vás z lékařské etiky přijatelné, aby lékař své jednání omlouval celkovou únavou, nedostatkem peněz, motivace apod?
Únavou lze jistě vysvětlit leccos. Ale únavu lze také překonat. Vzpomínám si dobře na roky své praxe, kdy jsem sloužil na klinice od pátečního rána do pondělního odpoledne a čtvrtý den po extrémním nevyspání jsem leckdy již vůbec nemohl. Ale věděl jsem, že mou povinností bylo své slabosti překonat a pacientovi poskytnou péči stejnou, jakou jsem poskytoval i v odpočaté náladě.
Věříte vy osobně tomu, že lékaři, kteří si v diskusi stěžují na špatný plat (který je podle nich příčinou nepřijatelného chování k pacientům), by při navýšení částky na výplatní pásce změnili své chování?
Zde vidím řešení jediné, totiž v maximální deetatizaci a privatizaci našeho zdravotnictví. Mnozí asi stále žijí v předsudku o tom, že kapitalismus lidské charaktery kazí. Jenže je to právě naopak: ukazuje se, trh a liberální prostředí vede celou společnost k mravnosti. Takže bych si velmi přál, aby co nejvíce nemocnic bylo soukromých a nejlépe ve vlastnictví jediné osoby. Pak na vulgárního lékaře nenarazíme prostě proto, že do nemocnice, která by ho zaměstnala, prostě pacienti nepřijdou a taková nemocnice zkrachuje. Ovšem ani to se nestane, poněvadž takového lékaře soukromý majitel nemocnice daleko dříve propustí. A takto dojde k selekci nemocnic s tím, že v těch nejlepších budou platy vysoké.
Iva Bezděková, www.Zdravi.Euro.cz