Třicetiletý slovenský ekonom ing. Peter Pažitný je spoluautorem reformy slovenského zdravotnictví. Vystudoval bratislavskou Ekonomickou univerzitu, je absolventem postgarduálního studia se zaměřením na management zdravotnictví v Budapešti.
V letech 2002-2004 byl hlavním poradcem slovenského ministra zdravotnictví Rudolfa Zajace. Od loňského července působil jako poradce maďarského ministra zdravotnictví Lajosa Molnára, který na začátku dubna podal demisi.
V současné době pracuje pro slovenský Health Policy Institute, která se zabývá analýzou současné zdravotnické politiky v zemích střední a východní Evropy. Peter Pažitný patří k nejcitovanějším odborníkům ve slovenských médiích.
Dnes přijíždíte na tři dny do Prahy. Jaké jsou zde vaše plány?
S celým týmem institutu HPI se zúčastníme mezinárodní konference International Health Summit. Setkáme se tu nejen se špičkou českého zdravotnictví, ale také s kolegy a přáteli z ostatních zemí Středoevropského regionu.
Jste spoluautorem reformy na Slovensku. Narozdíl od českých politiků máte zkušenosti s její realizací v praxi. Co byste poradil kolegům v ČR - z jakých vašich zkušeností by si měli vzít poučení, například se vyvarovat některých chyb?
Pro úspěšné zvládnutí reformy zdravotnictví, která je jednou z nejnáročnějších systémových změn, jsou klíčové tři faktory:
a) jasná vize
b) silný leadership
c) odvážná vláda, která stojí za svým ministrem a nezlekne se nepopulárních opatření.
Pokud některá z těchto třech věcí chybí, nemůže být reforma zdravotnictví úspěšná.
Je podle vás zamýšlená reforma českého zdravotnictví dostatečně rasantní?
Já vidím reformu zdravotnictví ve dvou rovinách. První je reforma institucí, kam patří vznik úřadu pro dohled, transformaci zdravotních pojišťoven na akciové společnosti a redefinování úlohy státu. Druhou je reforma financování, kam patří zavedení regulačních poplatků, definování zákonného nároku a posun k individuálním zdravotnickým účtům.
Podle vás se tedy česká reforma od reformy na Slovensku příliš neliší?
Co se týče reformy institucí, jsou si podle mne obě dvě reformy velmi podobné. Co se týče reformy financování, je česká reforma propracovanější. Pokud se ji podaří v plné míře prosadit, bude mít Česká republika moderní a finančně stabilní systém zdravotnictví, který umožní pojištěncům uplatňovat svoje vlastní preference. Zároveň bude vysoce odolný vůči demografickým změnám.
Většina z prosazovaných změn ve slovenském zdravotnictví se vrací opět zpět do původních kolejí před nástupem ministra Zajaca. Máte pocit, že veškeré „reformní úsilí“ bylo zbytečné nebo se podle vás podařilo alespoň něco změnit trvale? Jsou tu zpět ony „švédské stoly“, o kterých jste mluvil na začátku působení ministra Zajaca?
Vláda Roberta Fica se ve zdravotnictví zaměřila na rušení symbolů reformy – na zrušení „Zajacovek“ nebo politické ovládnutí Úřadu pro dohled. Ale konstrukce reformy zdravotnictví, jak ji prosadil Rudolf Zajac, zůstala v podstatě nezměněná. Myslím si, že ani negativní příklad ze Slovenska, kdy se vláda snaží některé věci vrátit, nemůže české reformátory odradit od jejich vize vykonat klíčové změny v českém zdravotnictví.
V článku pro deník Pravda jste kritizoval současný stav slovenského zdravotnictví. Cituji: „Fakultní nemocnice jsou v havarijním stavu. Největší z nich dosahují ztrátu i ze samotného provozu. V bratislavské fakultní nemocnici dokonce investice 180 milionů SK nedosahují ani výšky odpisů.“ Není tento stav také věcí zodpovědnosti předchozí vlády? Proč nedošlo k restrukturalizaci fakultních nemocnic za úřadování předchozího ministra?
Máte pravdu, na restrukturalizaci nemocnic neměla předchozí vláda odvahu. Nepodařilo se všechny nemocnice transformovat na akciové společnosti. Ty, které jsou akciovými společnostmi, dnes dluh nevykazují. naopak ty, které jsou příspěvkové společnosti, se topí v dluzích. Také se nepodařilo snížit počet nemocnic a lůžek. Dnes máme o 9000 postelí více než bychom reálně potřebovali.
Pracoval jste jako poradce ministra zdravotnictví v Maďarsku, který před nedávnem podal demisi. Započaté reformní kroky mají ale pokračovat. Zůstanete v kontaktu s jeho zástupkyní a posléze s novým ministrem?
Odchodem ministra Lajosa Molnára ztratil maďarský premiér svého nejreformnějšího ministra. Naše další působení v Budapešti bude záviset na osobě nového ministra, ale osobně si myslím, že reformní proces se spíše přibrzdí než rozeběhne.
Jaká je Vaše náplň práce nyní? Co konkrétně obnáší práce pro slovenský Health Policy Institute?
HPI je aktivní ve více zemích Střední a Východní Evropy a práce v HPI je spíše posláním než klasickým povoláním. Naší vizí je prosazovat také fungování zdravotních systémů, které podporují zodpovědnost pacienta, zodpovědnost poskytovatele a zodpovědnost objednatelů zdravotní péče.
Iva Bezděková, www.Zdravi.Euro.cz