Moje stáž probíhala v zařízení sociální péče Avondlicht. Objekt se nachází uprostřed parku. Celkem je zde 293 bytů pro seniory, z nichž 169 jsou byty s chráněným bydlením. Zařízení poskytuje ošetřovatelskou péči, skupinovou péči, péči o dementní klienty, paliativní péči, léčebné pobyty, péči v domácím prostředí klienta a nabízí nespočet denních aktivit. Najdete tu také obchod s potravinami, kavárnu, restauraci, kadeřnictví, pedikúru, knihovnu a kapli.
Co jsem se naučila
V rámci praxe a exkurzí jsme poznali a navštívili celé spektrum pobytových zařízení, která vždy odpovídala potřebám klientů. Jednalo se o místa, kde byla respektována autonomie seniora (vlastní pokoj vybavený vlastním nábytkem, osobní věci klienta) a jeho důstojnost. Klienti - i ti méně mobilní - byli vždy kompletně oblečeni (včetně například šperků) a vždy jedli společně s personálem u prostřeného stolu. Je zde respektován případný stud klienta, vždy je mu dán prostor pro vyjádření, nikdy se nespěchá, personál nepoužívá rukavice, aby se klienta osobně nedotkl. Mnoho aktivit realizují sami klienti (módní přehlídky, tanec, bingo). Klientům s demencí dobře poslouží kruhové chodby, aby v zařízení nebloudili.
Seznámili jsme se s aktivizačním programem pro seniory, díky němuž jsme si osvojili animační techniky - vedení klientů nenásilnou formou k aktivnímu využití dne prostřednictvím pozitivních prožitků (jídlo, hry, procházky, ruční práce, čtení, povídání). Také jsou využívány reminiscenční techniky, jež pracují se staropamětí, která je u seniorů zachována nejdéle a přes niž se lze napojit na klienta a vrátit ho do reality (stará videa, fotografie, na chodbách se promítají videa z historie, například jak se stavěly hráze).
Co mě překvapilo
Překvapil mě počet povinných přestávek v práci, které sestrám slouží jako prevence syndromu vyhoření. Každé sestře je ráno přidělen mobilní telefon, kterým komunikují mezi sebou a s klienty. Na telefonu se zaznamenává vykonaná práce v rámci péče o pacienty a také čas povinných přestávek. Velmi mě zaujal systém podávání léků. Každý týden sestry dostanou z centrály zatavené sáčky s již připravenými léky stočené do role. Každý klient má ve svém pokoji dávkovač, do něhož sestra vloží roli s léky a klient si odtrhává jednotlivé pytlíčky s dávkou (viz obrázek).
Ve zdravotnickém zařízení v Holandsku nenastávají situace, kdy by sestra musela vynakládat fyzickou námahu při manipulaci s klientem. Každý klient má na pokoji zvedák, který personál musí používat. Při přestýlání lůžka se sestry nemusejí ohýbat, s lůžkem si vyjedou do úrovně rukou a teprve v této pozici je začnou upravovat.
Jak jsem také postřehla, úroveň života klientů v holandském zařízení je ve srovnání s Českou republikou značně odlišná. V Holandsku tato zařízení bývají rozsáhlá, takže pro všechny aktivity jsou k dispozici velké prostory. Zařízení jsou také luxusní. Klienti si ve svých pokojích mohou sami vařit, mohou tam mít své mazlíčky a smějí dokonce i kouřit. Zařízení intenzivně spolupracuje s rodinou. Zemře-li klient, může zůstat ještě 7 dní ve svém pokoji, aby se s ním rodina mohla dostatečně rozloučit. Tuto výsadu umožňuje speciální chladicí podložka.
A celkový dojem? Sestry v Holandsku mi připadaly velmi pozitivní, odpočaté, nejsou přepracované a za svou práci jsou adekvátně ohodnocené.
O autorovi| Barbora Kopáčková, studentka VOŠ zdravotnické v Příbrami I., bajca55@email.cz