Kritika změn, které mají v příštích týdnech projít parlamentem, nezní jenom zleva, ale i z části ODS blízké prezidentu Klausovi.
Například poslanec a lékař Boris Štastný považuje reformu za nekoncepční a Hegerův plán začít navýšením regulačních poplatků za cestu do pekel. Tam ostatně tentýž záměr v minulosti poslal už bývalý ministr Tomáš Julínek.
Připlať si!
Důvodů pro změny je mnoho: zrychluje se vývoj nových léků a nových diagnostických metod, což medicínu prodražuje.
Roste například taky počet pacientů, kterým nezdravý životní styl přihraje cukrovku či vysoký krevní tlak. Jsou tu také žádosti lékařů o vyšší plat, předražené zdravotní vybavení… Bez pořádného bouchnutí do stolu se současný systém zdravotnictví dlouho neudrží.
Co tohle bouchnutí znamená pro pacienta? Pokud projde Hegerova reforma, pak zejména víc peněz. Od příštího roku si pacienti připlatí za pobyt v nemocnici sto korun za den, tedy o čtyřicet korun víc než dosud, plně si budou hradit i doplňková a podpůrná léčiva. Ta ke zmírnění obtíží využívají hlavně důchodci, čímž státní kasa tratí ročně až 580 milionů korun.
Tím ale vytahování z peněženek zdaleka neskončí. V takzvané velké novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, která zatím čeká na schválení ve vládě, se objevil i poplatek za návštěvu specialisty bez doporučení praktického lékaře - v hodnotě 200 korun.
Argument rezortu je prostý. Pokouší se vymýtit nešvar, kdy pacienti obcházejí s jedním problémem více lékařů, u nichž si opakovaně nechávají dělat stejná vyšetření. Právo na druhý názor však reforma pacientům nevezme - totéž vyšetření u druhého lékaře jim zaplatí jejich pojišťovna.
Další novinkou z dílny ministerstva je také poplatek za návštěvu praktického lékaře, gynekologa nebo zubaře, u kterých pacient není registrován. Místo dosavadních třiceti korun by ho tahle návštěva měla přijít na devadesát. A počítá se i s tím, že lidé si budou připlácet za pobyty v lázních nebo přepravu sanitkou.
Ačkoli se zdražení jeví prostou aritmetikou jako značné, asociálnost reformy ministr Leoš Heger odmítá. Analýzy, které si nechal vypracovat, ukazují, že zvýšení poplatku za návštěvu u lékaře by nemělo nadměrně zatížit ani ty nejchudší domácnosti. Smyslem reformy navíc není jen větší spoluúčast pacienta, ale také posílení jeho práv. „Pacient se poprvé stane podstatným hráčem celého systému,“ slibuje šéf rezortu.
Nadstandard je, když...
Poslanci i odborníci už měsíce diskutují, co je ve zdravotnictví myšleno výrazem nadstandard. Zatím platí, že všichni pojištěnci mají z veřejného zdravotního pojištění nárok na bezplatnou zdravotní péči za stejných podmínek. Což znamená, že za kvalitnější titanový kloub si místo ocelového legálně připlatit nelze.
Pokud ovšem pacient nechce uhradit plnou cenu. Případně zviklat korupcí svého lékaře, který o výběru materiálu rozhoduje na základě tabulek a limitů. Zákon, na jehož konečném znění stále pracuje skupina dvanácti poslanců, tohle od příštího roku změní.
Nejprve se stanoví, co je standard a nadstandard, tedy na co má pacient nárok a co je už soukromě hrazený bonus. Seznam nároků, které budou připravovat odborné společnosti pod kontrolou zdravotních pojišťoven, by měli každý rok schvalovat poslanci.
Na co si lidé budou připlácet, zatím není potvrzené. Už teď se ovšem mluví o robotických operacích, kvalitnějších plombách či moderních onkologických lécích. Rezort tím podle odhadů ušetří až osm miliard korun. Na nadstandardní péči se budou moci lidé také pojistit.
Přesun "ležáků"
Standardem a nadstandardem ale Hegerovy plány na zkvalitňování lékařské péče nekončí. Zákon o zdravotnických službách, který bude v červnu schvalovat vláda, například umožní pacientovi vyžádat si kdykoli od lékaře svoji zdravotní dokumentaci. Zatím lékaře k jejímu vydání nic nenutí a při pochybení se pak logicky zdráhají poškozenému vyhovět. Soudní žaloby se tak obvykle táhnou léta. Nově by tak měla lékařům za pochybení hrozit okamžitá pokuta nebo až na rok odebraná licence.
Ministerstvo také plánuje zavést hodnocení nemocnic i podle toho, zda personál při operacích chybuje nebo jak se zdravotní sestry starají o pacienty. Z žebříčků špitálů by pak měli vypadnout ti nejhorší hráči, či alespoň získat méně peněz od pojišťoven. Další komfort slibuje pacientům zákon o zdravotnické záchranné službě, který má provozovatele donutit pod hrozbou pokuty, aby sanitka dorazila k pacientovi do dvaceti minut.
Ušetřit by se ve zdravotnictví mělo i zrušením akutních nemocničních lůžek. Těch má v příštích třech letech ubýt přes šest tisíc, přičemž polovina z nich se promění na lůžka sociální. Zrušit by se mělo až sedm set lůžek. Tento plán kritizuje hlavně levice.
Ministerstvo zdravotnictví ji odráží pádným argumentem: ve zdravotnických zařízeních teď leží třicet procent pacientů jen proto, že pro ně není vhodná sociální péče. A naopak - v domovech a ústavech je čtvrtina lidí, kteří potřebují péči zdravotnickou. Najít správný model sítě lůžek akutních a sociálních však ještě nějakou dobu potrvá, jasno by mělo být do roku 2013.
Snadná cesta k reformě každopádně neexistuje, a jak v České televizi podotkl profesor Jan Pirk, bez obecné dohody už vůbec žádná. „Když řekneme: Začneme od poplatků - tak to vyvolá bouři. Když řekneme: Rušení lůžek - vyvolá to bouři. Bylo by potřeba udělat konsenzus napříč celým politickým spektrem, odkud začneme. Ale to se musí udělat už rychle, a ne o tom dvacet let pořád jenom povídat.“