Ovšem při bližším pohledu na rezort se může Němečkův přístup označit jako oprávněná opatrnost. Nejde jen o to, že ministr Němeček zastupuje sociálnědemokratickou stranu a že přebírá funkci po pravicových předchůdcích, ale o to je jeho pozice horší.
Minulé politické reprezentace totiž spravovaly zdravotnictví obdobným způsobem jako ostatní rezorty, přitom nedokázaly své plány dotáhnout do konce. Proto také vznikl značný chaos, ve kterém se uskutečňují dílčí plány lobbistických uskupení a konkrétních soukromých firem.
Pravicové vlády nedokázaly zvládnout jasný střet zájmů, který se vytvořil před pěti lety, kdy majitel sítě nemocnic Agel Tomáš Chrenek získal vliv v Hutnické zdravotní pojišťovně, která se později přejmenovala na Průmyslovou pojišťovnu.
To však není při střetu zájmů výjimka, například dominantní postavení v oboru dialýzy ledvin získaly společnosti Fresenius a B. Braun, které mohou maximalizovat zisk tím, že samy sobě dodávají dialyzační přístroje. Střet zájmů ovšem není klíčovým nešvarem.
Minulé vlády, respektive zdravotní pojišťovny v minulém období omezovaly dostupnost zdravotní péče v regionech, když všemi možnými prostředky likvidovaly péči v malých nemocnicích. Dosavadní veřejné nemocnice, které zajišťují péči při akutních zdravotních potížích, se postupně mění na specializované kliniky, které dělají pouze plánované jednodenní operace. Proto také posilují zdravotnické řetězce, které tyto plánované operace nabízejí a objednávají na ně externí pracovníky, tedy lékaře z jiných nemocnic.
Paradoxem je skutečnost, že nemocnice poskytující tyto specializované služby, dostávají od pojišťoven příznivější finanční podmínky, než ti, kteří udržují veřejně dostupnou péči. Pozornost ministra Němečka pohlcuje situace velkých fakultních nemocnic, které sice byly v minulém období preferovány, protože jsou nejlepšími zákazníky farmaceutických firem, loni jim však pojišťovny výrazně zkrátily příjmy, což se projevilo tím, že státní nemocnice vyrobily během 12 měsíců pětimiliardový dluh.
Velké nemocnice zvyklé na průběžný růst příjmů si ovšem pro letošní rok zajistily přes bývalého ministra Martina Holcáta, jinak ekonomického náměstka fakultní nemocnice v Praze-Motole, vysoké zvýšení plateb od pojišťoven, tyto peníze však zase budou chybět jinde, nejspíš v menších krajských nemocnicích.
Jednou větou, zdravotní systém byl rozvrácen a stal se ideálním prostředím pro ty, kdo chtějí provozovat výnosný byznys za veřejné peníze. Nejde o to, že se podnikatelský princip zaměřený na efektivitu a na zisk nedá ve zdravotnictví použít, přece jen existují soukromé nemocnice a širokou nabídkou služeb pro veřejnost.
Obecně se však tržní princip se službou veřejnosti sladit nepodařilo. Jak se to může podařit jednomu ministrovi, který bude jen těžko hledat podporu ve vládě, to je takřka neřešitelná otázka.