V čem je vyhláška kontroverzní?
Lékařům je nařízeno vyznačovat na receptech, zda se na lék doplácí, avšak jejich informace není pro lékárnu směrodatná, protože lékárny se musí řídit vyhláškou o úhradách, která je rozhodující. Jistě by bylo v souladu se záměrem větší odpovědnosti každého z nás za své zdraví, aby se pacient mohl podílet na spolurozhodování o své léčbě a měl informace o úhradě a o velikosti případného doplatku na svůj lék.
Skutečnost je však taková, že i lékař se může dozvědět z Číselníku léčivých přípravků pouze reálnou hodnotu úhrady přípravku ze zdravotního pojištění a v případě, že lék není plně hrazen, není schopen zjistit ani skutečnou cenu přípravku ani výši doplatku.
Čím je tento zmatek způsoben?
Je to důsledek nepřehledného systému regulací, který dále způsobuje rozdíly cen nejen mezi lékárnami, ale i rozdíly v rámci jedné lékárny v závislosti na termínu dodávky nebo na dodavateli.
Nejčastější příčina cenových rozdílů vychází ze skutečnosti, že přípravek, který má na trhu uspět, musí být také cenově co nejblíže úhradě ze zdravotního pojištění. Čím více se od této hranice vzdaluje, tím je menší naděje na jeho využití.
I to se dá ale obejít.
„Některé farmaceutické firmy se tento problém snaží řešit „načerno“ neoficiálním dorovnáváním doplatku dodáním vzorků pouze do vybrané lékárny, protože to z důvodu nelegálního postupu, ale i z technických důvodů, není celoplošně proveditelné.
Další metodou je domluva farmaceutické firmy s vybranými lékaři v oblasti na směrování pacientů do „hodné“ lékárny, která si pak finanční ztrátu za nižší ceny konkrétního léku vykompenzuje vyšším počtem nasměrovaných pacientů.
Pacienti, kteří mají momentální profit, si možná ani neuvědomují nerovný přístup, diskriminaci a manipulování v právu na svobodný výběr lékárny. V některých případech je nutné dojíždění mimo bydliště apod.“
Jak z této situace ven?
„Řešením, které již dlouhodobě požadujeme, by bylo stanovení pevných cen léčiv, které by mimo jiné také zajistilo všem pacientům stejně výhodné ceny ve všech lékárnách. Ukazuje se, že nejefektivnějším regulátorem cen je dohodovací řízení zdravotní pojišťovny s výrobci léčiv, kdy by proběhla i ekonomická soutěž s ohledem jak na předpokládanou úhradu ze zdravotního pojištění, tak i na potenciální konkurenci dalších výrobců.
Na druhé straně by měla firma garanci úhrady půl roku nebo rok, což by mohlo být pro ni i zajímavou pobídkou. Systém pevných cen by také zásadním způsobem přispěl k lepší orientaci v cenách léčiv, poskytnul podklady pro přesnější analýzy a také zprůhlednil hospodaření s léčivy.
Tento mechanismus pevných cen není nic nového, již dlouhodobě se osvědčuje v zemích s vyspělejší tržní ekonomikou než má Česká republika.
Lékárny by si konkurovaly finančně i nadále v oblasti neregulovaného sortimentu, který je volně prodejný. Vzhledem k tomu, že lékárna je zdravotnické zařízení, měla by být konkurence založena především na kvalitě poskytované péče.“
TOMÁŠ PRCHAL, Ústecký deník