V současnosti nemocnice dostávají platby od pojišťoven zejména paušálem. Což se odvíjí hlavně od rozsahu péče v roce minulém a dochází tak ke značným rozdílům. Tomu má právě systém DRG zabránit.
DRG platební systém počítá s rozdělením péče do několika stovek diagnostických skupin, kdy každé skupině přísluší určitá úhrada.
Systém je podle ministerstva výhodný, protože za jednu diagnózu bude platba všude stejná a je jedno, jestli se například operace slepého střeva dělá v malé okresní nemocnici nebo ve velké fakultní.
„Tento systém by pacienty zaplatil každého tam, kam přijde, což bude znamenat pro dobré nemocnice, že pacienti si je najdou. Samozřejmě nese to riziko, že některé nemocnice budou svou činnost muset utlumit, pokud v soutěži neobstojí,“ zdůraznil Heger možná rizika.
Přehlednější systém bez korupce
Systém DRG má zprůhlednit systém úhrad za péči v nemocnicích. Má být prevencí korupčního prostředí. Počítá se zhruba 500 skupinami diagnóz, do tří až pěti let by postupně měly být zavedeny do vykazování.
Skupiny zohlední zdravotní stav pacienta i další jeho nemoci při výši úhrady.
Podle ministra umožní přesunout z akutních lůžek část pacientů, kteří již akutní péči nepotřebují, na lůžka následné péče a převést část lůžkové péče do ambulancí.
Šéfové nemocnic: systém je lepší, ale…
Sjednocení plateb a zavedení systému úhrad za diagnózu pro všechny nemocnice pozitivně hodnotí i předsedkyně Asociace nemocnic České republiky a současně ředitelka FN Plzeň Jaroslava Kunová. Pro velké, zejména fakultní nemocnice ale podle ní nový systém nebude spravedlivý.
„Zásadní problém je v tom, že se systém jmenuje platba za diagnózu, ale ona to není platba za diagnózu, ale za soubor diagnóz,“ upozornila Jaroslava Kunová v Českém rozhlase s tím, že každá nemocnice poskytuje jiné spektrum diagnóz.
„Obecně platí, že velké nemocnice poskytují náročnější spektrum a malé nemocnice to jednodušší. Takže když udělám průměr z něčeho, kdy jeden z 15 diagnóz poskytuje náročnější péči a druhý jednodušší, tak samozřejmě ten, kdo poskytuje dražší, tak prodělává.“
Nadšeně změnu nepřijala ani Asociace českých a moravských nemocnic, i když to byly právě menší zařízení, které často na rozdíly v nemocnicích upozorňovaly.
Podle jejího šéfa Eduarda Sohlicha by opatření nevyřešilo celou problematiku nemocnic, protože třetina péče nemocnic není péče o ústavní pacienty, ale je to péče o laboratoře, ambulantní péče a mimoústavní péče.
DRG není převratná novinka
Ministerstvo také připomnělo, že systém DRG není v českém zdravotnictví žádnou převratnou novinkou, jeho principy se totiž využily již v úhradových vyhláškách na rok 2008, 2009, 2010 i letos.
„Vždy se ale jednalo pouze o určité výseky péče a jakýsi testovací provoz. Jako příklad lze uvést platbu za totální endoprotézu, i když tady se také nejednalo o úplně čistou DRG platbu, nebo některé diagnózy centrové péče,“ doplnil ministr.
V českém systému pak dokonce existují i celé nemocnice, které DRG systém testovaly. Podílely se na něm také nemocnice v Plzni, všechny pražské fakultní nemocnice nebo nemocnice v Hradci Králové. Ministr poté připomněl i to, že systém DRG se poprvé v českém zdravotnictví testoval v roce 1996, a to po dobu tří let. Pak se od něj upustilo.
Ministerstvo usiluje o zakotvení DRG v české legislativě prostřednictvím zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a úhradové vyhlášky, která DRG stanoví jako jediný nástroj úhrady pro akutní lůžkovou péči.