V souvislosti s vydáním tzv. úhradové vyhlášky se ze strany ČLK a LOK-ČSL začaly šířit optimistické zprávy o tom, že jejím prostřednictvím dojde k vytvoření prostoru pro lepší odměňování zdravotnických pracovníků ve zdravotnických zařízeních, a výzvy k jeho plošnému prosazování. Sestry se tedy zcela logicky ptají, jak se k vyšším výdělkům dostanou. Situace je ale daleko složitější, než je uvedenými lékařskými subjekty prezentována. Pokusím se ji vysvětlit.
Sporná vyhláška má k platům sester daleko
Českým folklórem se stalo svádění všech problémů ve financování zdravotnictví na pojišťovny. Málo už se ví, že zdravotnické pojišťovny jsou ve své činnosti velmi silně ovlivňovány zásahy státu, a to v podobě zákonů a různých vyhlášek.
Jedním z těchto zásahů jsou právě úhradové vyhlášky. Nastupují v případech, kdy není úspěšné dohodovací řízení. Podmínky vydávání vyhlášek jsou stanoveny právními předpisy. A to je první kámen úrazu. Právníci pojišťoven zpochybňují oprávněnost vydání úhradové vyhlášky z důvodu, že pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Ke stejné situaci došlo již před třemi roky. Spor dosud řeší soud. Těžko tedy předpokládat, že teď by tomu bylo jinak.
Další problém je v tom, že podle oné vyhlášky (č. 50/2005 Sb.) by se mělo postupovat od 1. ledna, přestože byla vydána 25. ledna 2005. Co je však ještě závažnější: hrubě zasahuje do zdravotněpojistných plánů již schválených vlastními orgány pojišťoven. Pikantní je to, že např. ve správní radě VZP je 10 zástupců státu, kteří při projednávání zdravotně pojistného plánu neuplatňovali nic z toho, co je obsahem vládní vyhlášky. Zdravotněpojistné plány musí být vyrovnané, předpokládané výdaje musí odpovídat předpokládaným příjmům. Stoupají výdaje na léky, zdravotnický materiál, osobní náklady atd. Příjmy každoročně díky zvyšování mezd a odvodů sice stoupají také, ale méně než výdaje. Opožděné platby poskytovatelům - platby po lhůtě splatnosti - jsou, a v minulosti byly, důsledkem většího rozsahu povinností na straně výdajů, než jsou příjmy. Tím vzniká deficit, který se projevuje zase právě zpožďováním plateb. Zdravotně-pojistný plán VZP pro tento rok počítal s tím, že většinou navýšených příjmů budou lhůty splatnosti zkráceny. Pokud by k tomu došlo, zlepšila by se situace poskytovatelů, kteří by měli platby k dispozici dříve, nemuseli by řešit své financování pomocí půjček, úvěrů.
Úhradová vyhláška vychází z některých mylných propočtů. Nařizuje pojišťovnám navýšit platby poskytovatelům, ruší některé regulační prvky - zkrátka nařídí více platit. Ale to bude možné pouze z peněz, které pojišťovny budou mít k dispozici. Logicky se tedy lhůty splatnosti prodlouží. Pro poskytovatele to bude znamenat překlenovací úvěry či půjčky, které jsou drahé, pro pojišťovny častější penále za zpoždění plateb, a tím větší výdaje, tím větší zpoždění atd.
Argumenty, že pojišťovny špatně hospodaří a zbytečně utrácejí, jsou laciné. V pojišťovnách fungují kontrolní mechanizmy, zdravotněpojistné plány i výroční zprávy projednává vláda i parlament. Síť zdravotnických zařízení je sice přebujelá, ale pojišťovny jsou do roku 2006 vázány vyhláškou o rámcových smlouvách, která je v racionalizaci sítě velmi omezuje. A to je prostředí, ve kterém LOK zcela mimo oficiální platová vyjednávání nabádá k navýšení platů pro zdravotnické pracovníky.
Cesta vede jinudy
Domníváme se, že vyjednaný nárůst platů pro tento rok (viz nařízení vlády č. 637/2004 Sb.) není sice závratný, zvlášť vzhledem ke zrušení dalších platů, ale pro systém je ještě únosný.
Platové předpisy dávají dostatečný prostor pro vyjednávání o vyšších motivačních složkách platů tam, kde je to možné. Setkávám se bohužel často s konstatováním, že sestry žádné motivační složky platu nemají, a pokud se o ně snaží, zaměstnavatel vyhrožuje propouštěním. To pochopitelně není dobré a je na odborové organizaci a její podpoře ze strany členů, jak vyjednávání vede. Bohužel do tohoto zcela legitimního procesu často vstupují zájmy, které vyjednávání zmaří. Informace o tom, že cena práce je v našem zdravotnictví nižší než ve vyspělých zemích, je pravdivá, ale budemeli více „tlačit na pilu“, dočkáme se pouze plošné změny hospodářskoprávní formy organizací.
Žhavé téma - podmínky odměňování v „akciovkách“ a „eseróčkách“
Jak známo, v akciových společnostech či společnostech s ručením omezeným se řídí odměňování podle zákona č. l/1993 Sb., a toho se vyjednávání o platech s vládou netýká. V nich platí pouze minimální tarify, které jsou podstatně nižší než v příspěvkových organizacích. Konkrétní výše mezd v těchto podmínkách zcela závisí na zaměstnavateli, v lepším případě na sjednané kolektivní smlouvě. Opakované pokusy našeho odborového svazu o rozšíření odměňování podle zákona č. 143/1992 Sb. všude tam, kde se hospodaří s veřejnými prostředky, nebyly zatím úspěšné. Legislativně nešťastný pokus o zákaz přeměny příspěvkových organizací na obchodní společnosti přišel stejně pozdě, a tak se stále častěji rozhodují zřizovatelé provozovat zdravotnické služby prostřednictvím obchodních společností.
Motivem jsou často právě jiné mzdové podmínky. Pro zaměstnance je to velmi nevýhodné i z jiných důvodů. Přijdou o FKSP, tvorba sociálního fondu je možná až ze zisku a je třeba ji vyjednat, samozřejmostí není prodloužení dovolené atd.
V situaci, kterou jsem popsala, je věcí odpovědnosti a serióznosti, zda „za každou cenu tlačit na pilu“, populisticky slibovat nereálné. Namísto toho je třeba využít všech dostupných prostředků k odpovědnému vyjednávání v jednotlivých organizacích, jak s případný nárůstem finančních prostředků naložit, a to nejen ve prospěch lékařů, ale i ve prospěch sester a dalších zdravotnických i nezdravotnických pracovníků. Platné nařízení vlády k tomu dává dostatečný prostor.