Prvním pacientem transplantovaným v Česku se stal tehdy 41letý Josef Moravec z Nymburka. Byl v konečné fázi zánětlivého onemocnění plicních sklípků, které hrozilo dechovým selháním. Náhrada plíce byla pro něj jediným východiskem. Dárcem se stal šestadvacetiletý muž, jehož život nebylo možné po průstřelu hlavy zachránit. Moravec s novou plící žil šest let. Stal se čtvrtým českým občanem po tomto zákroku; první tři byli operováni ve Vídni.
V tamní Všeobecné nemocnici u profesora Waltera Klepetka se český tým také tři roky učil. Prvním Čechem, který se s vyměněnou plící v roce 1996 „podruhé narodil“, byl Miroslav Tejkal z Humpolce. Ten si jako jediný operaci ve Vídni ještě celou hradil. V roce 1998 Pafkův tým uskutečnil i první transplantaci obou plic. Příjemkyní byla šestačtyřicetiletá žena, která pak žila dalších šest let. Transplantace plic patří k nejnáročnějším medicínským úkonům.
O první nahrazení plíce se pokusil již v roce 1963 Američan James Hardy, pacient však přežil jen 18 dnů. Tehdy nebyly ještě léky potlačující imunitu organismu a ani technika přišívání průdušek nebyla na takové výši jako dnes. Během dalších 20 let se uskutečnilo zhruba 40 transplantací, avšak žádný z příjemců neopustil nemocnici. První úspěšnou transplantaci plíce provedli kanadští lékaři v roce 1983, o šest let později Američané úspěšně transplantovali plíce obě.
Člověk dýchá průměrně dvanáctkrát za minutu. Za 24 hodin tak jeho plícemi projde více než 8000 litrů vzduchu, z nichž čerpá kyslík, a při výdechu se naopak zbavuje odpadního oxidu uhličitého. K tomu, aby plíce získaly pro tělo co nejvíce kyslíku, potřebují pro styk se vzduchem co největší plochu, což zajišťují plicní sklípky. Kdyby se rozprostřely, dospělý člověk by jimi pokryl celé tenisové hřiště. Plíce jsou velmi citlivé, protože jsou spojeny se zevním prostředím.
Jejich transplantace je určena pro pacienty s dlouhodobou dechovou nedostatečností v konečném stadiu onemocnění, kdy jiná léčba už není účinná. Nejčastěji nové plíce potřebují lidé s těžkou rozedmou plic. U mladých pacientů to bývá těžká cystická plicní fibróza, při níž se plíce zahleňují. Transplantací se člověk nevyléčí. Musí brát doživotně léky snižující přirozenou imunitu a odmítavou reakci organismu na nový orgán. Tím však zase stoupá citlivost na infekce.
Nových plic se v Česku ročně dočká zhruba 20 pacientů, na čekací listině je jich přitom asi 40. Až třetina z nich se transplantace nedočká, protože se pro ně nepodaří najít vhodný orgán. Podle lékařů je totiž použitelná nanejvýš pětina dárcovských plic. Změnit by to v příštím roce mohlo zavedení nové metody označované jako Ex vivo perfúze a rekondice plic. Ta umožní vyjmutý orgán vyšetřit a případně i vyléčit, a zásadně zlepšit a obnovit jeho ztracenou funkci.
Cena transplantace plic se pohybuje od zhruba 740.000 korun za operaci s nejmenšími komplikacemi až po víc než milion korun; hradí ji pojišťovny. Dlouhodobé výsledky se v poslední době výrazně zlepšily. Jeden rok přežívá 70 až 80 procent pacientů, pět let 45 až 50 procent. Polovina z českých pacientů žije déle než pět let, což odpovídá světovému průměru. Kvalita jejich života bývá po výkonu velmi dobrá, vracejí se do zaměstnání, mohou sportovat.