Navíc stále vyjde o polovinu levněji než roční dialýza pacienta, který na transplantaci ledviny čeká.
„Chirurgický zákrok u živého dárce nebo u dárce, který má mrtvý pouze mozek, ale jeho srdce stále bije, stojí zhruba 200 tisíc korun. U neživého dárce se částka pohybuje okolo půl milionu korun,“ uvádí přednosta chirurgické kliniky Vladislav Třeška.
Roční dialýza, která udržuje pacienta naživu před tím, než se pro něj najde dárce a může podstoupit transplantaci ledviny, ale nemocnici stojí celý milion korun.
Protože orgánů je všeobecně nedostatek, vítá nemocnice každou, byť i náročnější možnost. V České republice jsou zatím jediní. „V současnosti se na transplantace ledvin od nebijících dárců připravuje nemocnice v Hradci Králové a pražský IKEM. Důvodem, proč toho nevyužívají všichni, je náročnost operace,“ vysvětluje Třeška.
Mrtvý orgán potřebuje oživit
Pokud se totiž ledviny odebírají zemřelému dárci, potřebují lepší ošetření, aby ledvina opět oživla. „Odeberou se obě ledviny, dají se na perfurzor, kde jsou drahým roztokem neustále promývány, aby se simuloval krevní oběh. Tak vydrží až do doby, kdy připravíme pacienta k transplantaci. To je zhruba deset až patnáct hodin,“ popisuje proceduru přednosta. Poté se ledviny z perfuzoru sejmou.
Tím, že se pacientovi dává horší orgán, než který by byl ze živého dárce, musí nastoupit mistrovská práce nefrologů. „Celé tři týdny jsou tyto ledviny ještě nefunkční a kolegové z nefrologie musí pacienta provést tímto kritickým obdobím, než ledviny samy dokáží vyrábět moč. Ledviny od bijícího dárce fungují v podstatě okamžitě,“ říká Třeška.
Snazší je také jejich zachování. Stačí je po vyjmutí z těla pouze naložit do konzervačního roztoku, kde bez problémů vydrží 24 hodin. Bijící dárce ale vždy neznamená dárce živý. „Často jimi jsou lidé po dopravních nehodách, kteří mají nefunkční ´mrtvý´ mozek, ale srdce, protože funguje nezávisle na míše, stále pracuje,“ vysvětluje Třeška.
Čtyři až šest transplantací ročně je právě od nebijících dárců. Lidí, kteří na transplantaci čekají, je ale spousta. „Potřebujeme, aby s námi spolupracovala i ostatní transplantační centra v republice, abychom si mohli orgány vyměňovat,“ informuje chirurg.
Po transplantaci můžete i sportovat
V plzeňské fakultní nemocnici se totiž provádějí pouze transplantace ledvin, pro ostatní zdravotnická zařízení zde ale orgány připravují. „Při odebírání ledvin od zemřelého pacienta vyjmeme současně i srdce, plíce a další orgány,“ uvádí Třeška.
První transplantace ledviny se v Plzni uskutečnila v roce 1971. Nyní jich chirurgové díky spolupráci s I. interní klinikou a nefrologickým oddělením zvládnou třicet ročně. Pětileté přežití nemocných s plně funkčním štěpem je 82procentní, což je podle Třešky výborný výsledek.
„Takový člověk navíc žije naprosto plnohodnotný život, nejde jen o nějaké přežívání. Ti lidé sportují, žijí naprosto normálně,“ dodává lékař.
V Plzni se operují játra nejčastěji
Další chloubou plzeňské fakultní nemocnice je jaterní chirurgie. V tomto oboru je zdejší klinika na prvním místě v počtu operovaných nemocných v republice. Výjimkou nebývají ani operace zahraničních pacientů. Provádějí se zde nejsložitější výkony, které umožňují chirurgickou léčbu jinak neléčitelných nádorů.
Vývoj v této oblasti se za poslední roky obrovsky posunul. Ještě před pěti lety to byla naprosto neřešitelná situace a pacienti umírali,“ vzpomíná Třeška.
Pracoviště má špičkovou techniku na světové úrovni. Ročně se zde udělá 80 výkonů na játrech. Za posledních deset let, kdy se klinika přestěhovala z Bor do lochotínského areálu, se jich zde provedlo kolem 600, jaterní chirurgie se začala v roce 2000 teprve rozbíhat.
„Pět let přežívá po výkonech více než 36 procent nemocných, bez operace by přitom nepřežil nikdo z nich ani jeden rok,“ uvádí statistiky lékař. Doplňuje, že za výsledek vděčí spolupráci s onkologií a s klinikou zobrazovacích metod (dříve radiodiagnostikou).
Tepny opravují bez skalpelu
Velmi vytíženou součástí chirurgie je chirurgie cévní. Zde zvládají lékaři na šest stovek operací za rok. Po pracovišti v Nemocnici Na Homolce v Praze se jedná o druhé největší pracoviště. „Zcela nový rozměr dala chirurgům pracujícím v tomto oboru endovaskulární léčba. Nepoužívá se při ní skalpel, uzávěry tepen se výztuží,“ vysvětluje velice zjednodušeně Třeška zákrok. Endoskopických výkonů se provádí polovina, jedna protéza stojí 250 až 300 tisíc korun. Přičemž se jedná o život zachraňující proceduru.
Před třemi lety zahájili chirurgové ve spolupráci s kardiology program operací břišní a hrudní aorty, které se provádějí mimotělně. „Uděláme jich pět až sedm za rok,“ počítá Třeška.
Játra i střevo odoperují najednou
Posun nastal i u operací nádorů tlustého střeva. Od klasických operací se přešlo k laparoskopickým výkonům.
„V rakovině tlustého střeva drží Češi již řadu let první místo ve světovém žebříčku. Výhodou operace na naší klinice je, že při operaci tlustého střeva zároveň odstraníme metastázy v játrech a pacient tak nemusí podstupovat více operací,“ uvádí přednosta kliniky.
Méně potěšující zprávou je to, že v posledních letech musejí lékaři stále častěji řešit i zhoubné nádory štítné žlázy.