Důvod je jediný, není k dispozici vzdělávací program, podle něhož by mohl být uchazeč o specializaci posouzen. Tato situace se bohužel týká i těch, kteří se nechali přeřadit mezi obory a samozřejmě i těch, kdo sice jsou již delší dobu v praxi, ale nechali se do oboru zařadit až po tomto klíčovém datu. Pomalu začnou přibývat také letošní absolventi farmaceutických fakult.
Je nutné a objektivní přiznat, že skutečný problém, proč dosud vzdělávací programy nebyly přijaty, neleží výhradně na bedrech ministerstva, ale také na farmaceutech. Ministerstvo totiž nabídlo vydání programů v zásadě v té podobě, jakou zástupci našeho stavu navrhnou. Přitom práce na vzdělávacích programech běží již od počátku roku 2008(!), tedy od doby dávno před vydáním samotné vyhlášky.
K úplnosti vzdělávacích programů zbývalo vyřešit 3 základní otázky. Dvě z nich, otázku povinné praxe v akreditovaném zdravotnickém zařízení a otázku společného kmene, se podařilo uzavřít už 13. 5. 2009. Otázku kompetencí sice neuspokojivě vyřešilo ministerstvo vydáním právního stanoviska, které lze shrnout do věty: „Kompetence k vedení lékárny je určena přímo zákonem (95/2004 Sb.)“.
Znamená to, že lékárnu může vést i specialista z oboru, ve kterém v dosavadní praxi nestrávil v lékárně ani jediný den. Analogicky v medicíně by to znamenalo, že primářem urologie může být oftalmolog. (Urologům i oftalmologům se omlouvám, vybral jsem je namátkou pro ilustraci.)
Přestože se neztotožňuji s právním výkladem ministerstva, jsem ochoten ho respektovat v naději, že kompetence obecně stanovené zákonem podrobněji rozpracuje Vyhláška o činnostech lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. K jejímu vydání je ministerstvo zmocněno zákonem a podle mého názoru mělo její vydání předcházet tvorbě vzdělávacích programů.
V situaci, kdy máme hotové, leč zatím nevydané, vzdělávací programy, se nelze divit rozladění mladých kolegů. Vychází totiž z nejistoty, do jaké míry a jestli vůbec jim bude uznána dosavadní specializační příprava.
Jenže zřejmě nejde pouze o vzdělávací programy. Místo prostého zveřejnění vzdělávacích programů, aby se neprodlužovalo období vzdělávacího vakua farmaceutů, chystá ministerstvo přímo novelu vyhlášky.
Novelizace je iniciována aktivitou „Mladých lékařů“ a já jim přeji úpravu vzdělávání podle jejich potřeb a představ. Bylo by logické, že se novelou nebude zasahovat do oblastí vyhlášky, které se týkají specializací stomatologů a farmaceutů. Tím spíš, že ministerstvo má vyhlášku podle zákona projednat s universitou, odbornou společností a komorou a žádná z těchto institucí nebyla na jednání k novelizaci vyhlášky pozvána.
Ministerstvo zdravotnictví sice problematiku vzdělávání zákulisně projednává s majiteli lékáren, jejichž sdružení k zatím nezveřejněné vyhlášce zasílá své připomínky. Tato spolupráce ovšem stojí na hliněných nohou. I laikovi je přece jasné, že pro majitele lékárny je z pozice zaměstnavatele nejvhodnější takové vzdělávání, které nebude zvyšovat náklady.
Ať už vynaložené na dobu stáží, které uchazeč absolvuje jinde než na „domácím“ pracovišti, nebo ty, vynaložené na zvýšenou mzdu zaměstnanců s ukončenou specializací. Obstrukcemi mohou nějakou dobu udržet své zaměstnance z dosahu specializace, ale mladým lékárníkům se to spíš dříve než později přestane líbit.
Přestože nebyla novela vyhlášky zveřejněna, existují k jejímu znění připomínky od zmíněného sdružení majitelů lékáren, kteří se jimi snaží o zrušení základního specializačního oboru nemocniční lékárenství.
Pravděpodobně by to vedlo k rozšíření stávajícího programu veřejné lékárenství o oblasti vzdělávání související právě s provozem nemocničních lékáren, například ve formě krátké stáže v nemocniční lékárně i pro farmaceuty zařazené v oboru veřejné lékárenství. Nemocničních lékáren je ovšem jenom 85 a nedokážou absorbovat stovky školenců ročně. Specializační příprava by se prodloužila, prodražila a nově zařazení kolegové by získali znalosti, které v oboru prakticky nevyužijí.
Vzhledem k tomu, že byli v květnu 2010 nově jmenováni členové Akreditační komise pro všechny obory, včetně nemocničního lékárenství, bude doufám snaha o jeho zrušení marná. V opačném případě by to totiž znamenalo, že přípravou takové změny ministerstvo porušilo zákon (§11, odst. 2), když vyhlášku neprojednalo s univerzitami, Českou lékárnickou komorou a odbornými společnostmi.
Rušení oboru nemocniční lékárenství je navíc nepravděpodobné také proto, že lékárníci s touto specializací poskytují servis 72% populace Evropské unie.
V těch několika málo zemích, kde specializovaná postgraduální příprava není, se specializace zavádějí. Například v sousedním Rakousku je specializace ve farmacii právě uváděna do praxe a nemocniční lékárenství je prvním připraveným oborem. Také ve Finsku přibude ke stávající specializaci veřejné lékárenství letos samostatný obor nemocniční lékárenství.