Takzvaná milosrdná smrt byla v Nizozemsku uzákoněna v roce 2002. Země tehdy jako vůbec první na světě umožnila, aby lékař, bez toho že by byl potrestán, pomohl pacientovi spáchat sebevraždu, pokud je tento pacient nevyléčitelně nemocný, trpí velkými bolestmi a několikrát výslovně požádal o pomoc při odchodu ze života. Každý případ nicméně podléhá schválení druhého lékaře.
V roce 2003 si eutanazii vybralo 1626 pacientů, nyní jich je každý rok více než dvojnásobek. Jedním z důvodů může být podle britského deníku i fakt, že od loňského jara začala v zemi poskytovat služby i mobilní klinika, jež dojíždí za pacienty, kteří projeví přání odejít ze života a jimž odmítl poskytnout eutanazii jejich ošetřující lékař.
Asistovaná sebevražda prováděná lékaři je legální jen ve třech evropských zemích, ve zmíněném Nizozemsku, v Belgii a v Lucembursku. Švýcarsko je pak jediná země, kde umírajícímu může pomáhat jak lékař, tak i laik.
I Belgie uzákonila eutanazii v roce 2002. Pokud jde o statistiky, v poměru k počtu obyvatel si tento způsob úmrtí v této zemi vybírá dvakrát méně lidí než v Nizozemsku. V Lucembursku je asistovaná sebevražda legální od roku 2009. V letech 2011 a 2012 tímto způsobem zemřelo 14 lidí.
Jak ukázala nová nizozemská statistika, 80 procent lidí, kteří se rozhodnou pro eutanazii, umírá doma. 78 procent pacientů (3251) si loni požádalo o tento způsob odchodu ze života kvůli tomu, že trpěli rakovinou, 257 pacientů mělo onemocnění nervového systému a 156 jich trpělo kardiovaskulárním onemocněním.