„Lékařskou službu první pomoci pokládám za historicky přežitou, neodpovídá požadavkům a možnostem moderní medicíny,“ uvádí předseda Sdružení praktických lékařů Václav Šmatlák.
Jedni navrhují lékařskou pohotovostní službu ve stávající podobě zrušit, ať si nemocní raději dojedou do dobře vybavené nemocnice na urgentní příjem. Druzí naopak chtějí přesvědčit praktické lékaře, kteří se nechtějí na pohotovostních službách podílet.
„Když jsem naposledy byla na lékařské pohotovosti s astmatickým záchvatem, usoudil doktor, že mi dá lék do žíly. Dlouho se snažil, nakonec to ale vzdal. Neuměl to,“ vypráví třicetiletá Zdena z Prahy. Historek z lékařských pohotovostí je mnoho. Pacienti si často stěžují, že jim na pohotovosti nepomohli, jen je odeslali do nemocnice. Rušení pohotovostí přesto většinou naráží na nesouhlas.
Kdo to zaplatí
Lékařskou pohotovostní službu mají na starost jednotlivé kraje. Jak uvádí ministerstvo zdravotnictví, soukromí lékaři mají povinnost se na ní podílet, a to pod pokutou až 100 tisíc korun. Kraj jim ale musí zaplatit.
Představu o tom, kolik by to mělo být, mají kraje jinou než lékaři.
Jelikož je pro kraje provoz lékařské služby první pomoci finančně náročný, dávají na něj desítky milionů korun ročně, někde ji utlumují.
Třeba jižně od Plzně skončila nedávno pohotovost ve Vlčicích, kde byla na výjezdovém místě záchranky. Kraj tím řešil to, že by jinak musel přijmout další personál. A to je problém. „Plat sestry na noci, víkendy a svátky znamená zhruba tři čtvrtě milionu korun. A pak si musíme říct, kolik stojí takový pacient.
Do Vlčic například přijde pouze jeden člověk za tři dny,“ vysvětlovala v regionálním tisku krajská radní pro zdravotnictví Milena Stárková.
Jenže například lidé z čtyřtisícového města Nepomuku by teď měli jezdit na pohotovost tři čtvrtě hodiny do Plzně místo dřívějších dvaceti minut do Vlčic.
Ve Středočeském kraji funguje pohotovostní služba v pěti městech přímo v oblastních nemocnicích. Kraj minulý rok zvažoval přidat pohotovost v nemocnici v Kralupech nad Vltavou. Jenže za odměnu, kterou nabízel, nesehnal lékaře.
Kraje se dosud snažily řešit lékařské pohotovostní služby různě. Často přesouvaly pohotovosti z okrajových oblastí do nemocnic a využívají tamní lékaře. Jinde zase pomáhala záchranka. Když lékaři nebyli na výjezdu, mohli se věnovat na stanovišti pacientům, kteří přišli po svých. Jenže výjezdů záchranky přibývá, a navíc i lékařská komora upozorňuje, že zdvojení role lékaře v takových případech není zrovna šťastné.
Pohotovost a záchranka, to jsou spojité nádoby. A přibývání výjezdů záchranky podle všeho souvisí s tím, jak se zhoršuje dostupnost pohotovosti. Podle záchranářů je znát, že do míst, kde není po ordinační době praktických lékařů péče zajištěná, jezdí častěji.
Z krajů a záchranek proto zaznívá, že by se měli praktičtí lékaři na pohotovosti podílet víc. Je třeba praktické lékaře motivovat, aby se jim pohotovostní služba vyplatila. „Motivace je jednoznačně finanční, to znamená zvýšení základní platby pro lékaře, kteří se do toho systému zapojí,“ uvádí prezident lékařské komory Milan Kubek.
Větší zapojení soukromých lékařů je také řešení, ke kterému se přiklánějí ministerští úředníci. Jenže praktičtí lékaři, kteří by měli na pohotovostech sloužit, se tomu brání.
Podle jejich zástupců je lékařská pohotovost kdesi na poliklinice nebezpečný nesmysl.
Všeobecná pohotovost by se podle odborníků měla začlenit právě do urgentních příjmů nemocnic. Tam by prý praktičtí lékaři byli ochotní sloužit. Jenže i tato vize má háček. Urgentní příjem by sice měla v budoucnu mít každá nemocnice v Česku, k tomu je ale zatím ještě daleko. A i tam, kde nějaký mají, je často přetížený.
Řešení v nedohlednu
Jednotlivé skupiny lékařů teď pro ministerstvo zdravotnictví zpracovávají svoje návrhy řešení. O tom, co s pohotovostmi udělat, chce mít ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) jasno během pár měsíců.
„Je to komplexní problematika, která se týká mimo jiné praktických lékařů, lékařů nemocnic i zdravotnické záchranné služby a v neposlední řadě i přístupu pacientů k využívání záchranné služby,“ říká Štěpánka Čechová, mluvčí ministerstva.
Od začátku letošního roku navíc hlásí záchranky v některých krajích, stejně jako mnohé nemocnice a lékaři výrazné zvýšení počtu pacientů. Aniž by to zatím bylo jednoznačně statisticky podchyceno, mnoho lidí z praxe to přičítá zrušení třicetikorunového poplatku za vyšetření u lékaře. Na první pohled to nedává smysl. Poplatek za ošetření v běžné ordinační době zmizel, 90 korun na pohotovosti zůstalo.
Přesto přibývá pacientů i na pohotovostech.
Podle některých lékařů ovšem mělo rušení poplatků symbolický význam, a proto rostou počty pacientů ve všech typech zařízení.
Lidé ze záchranek i úředníci také z tohoto důvodu apelují na lidi, aby více rozlišovali, kam s náhlými zdravotními problémy jít. Když není dostupný praktický lékař ani jeho zástup, může pacient při zhoršení zdravotního stavu vyhledat lékařskou pohotovostní službu.
Do ambulancí nemocnic, které mají po skončení běžných ordinačních hodin pohotovostní příjem, by teoreticky měli chodit pacienti s těžšími potížemi, případně ti, které tam odešlou z všeobecné pohotovosti. Teprve v opravdu akutních případech je namístě volat záchranku. Když záchranku vytíží méně vážné případy, může dojít ke zbytečnému zdržení v případě ohrožení života někoho dalšího.