Bakterie, které posloužily k rekonstrukci části DNA, pocházejí ze zubů obětí moru, jejichž ostatky byly uloženy za epidemie na hřbitově ve východním Londýně. Odhaduje se, že na mor zemřela v letech 1347 až 1353 třetina Evropanů. Původcem onemocnění je bakterie Yersinia pestis, jejímž nositelem jsou blechy.
Na genetickém výzkumu se podílel i profesor Johannes Krause z univerzity v německém Tübingenu. Podle něj jsou všechny současné druhy moru s nalezenými středověkými bakteriemi spřízněné.
„Ukázalo se, že onen dávný kmen Yersinia pestis je velmi blízký společnému předkovi všech moderních kmenů, jimiž se může člověk nakazit dnes. Je to babička všech druhů moru, které jsou nyní kolem nás,“ řekl. Na mor ve světě každý rok stále umírá v průměru 2000 lidí.
Dosud byli odborníci toho názoru, že „černá smrt“ byla další z dlouhé linie morových epidemií, z nichž první je doložena ze 6. století a známá je jako Justiniánský mor. Odhaduje se, že tato epidemie zabila až 100 milionů lidí. Podle nových poznatků ale nebyl Justiniánský mor způsoben stejnou bakterií jako „černá smrt“. „Domníváme se, že jeho původcem byl buď už vyhynulý kmen Yersinia pestis anebo jiný patogen, o němž zatím žádnou informaci nemáme,“ citovala Krauseho stanice BBC.
Při vysvětlování příčin pandemie ze 14. století se podle dalšího účastníka výzkumu Hendrika Poinara bere v úvahu souhrn mnoha faktorů. Patří k nim prudkost patogenu a další nákazy, jimiž byla tehdejší populace zamořena, a stejně tak vliv podnebí. Je známo, že se v době vypuknutí pandemie velmi rychle ochladilo a začalo panovat vlhko. „Tyto okolnosti pak vyústily v černou smrt,“ řekl Poinar.
K rekonstrukci DNA posloužilo miniaturní množství materiálu odebraného z dřeňové dutiny zubu mrtvého. Experti doufají, že metoda, kterou pro tento účel vyvinuli, poslouží ke studiu mnoha dalších patogenů z dávných dob.