Nezhlédl se nám ministr zdravotnictví Tomáš Julínek ve fenomenálním Michaelu Phelpsovi?
Protože jako by si na krk chtěl pověsit ministerské medaile, přesněji převratné zdravotnické zákony, se stejnou rychlostí a suverenitou. Až se zdá, že to ministr na startu přepálil, což se slavnému olympionikovi nestalo.
Zatímco explozívní „privatizační“ zákony ministerstvo nechává ležet v šuplíku, vědomo si odporu uvnitř koalice proti nim (a hlavně závislosti jejich přijetí na postoji ODS k církevním restitucím), s jinými normami se sprintuje.
Na konci minulého týdne předstoupil Julínek před novináře s návrhy reformních zákonů, kterými se vláda bude zabývat za měsíc. Pozoruhodné, ačkoli ani odbory, ani lékařská komora se s nimi nepasují, ministr považuje ministerskou verzi za hotovou věc. Svůj postoj k většině připomínek odborníků pak za útrpné vysvětlování jejich bludů a omylných představ. Zkrátka jediní odborníci schopní postavit „střechu nad českým zdravotnictvím“ sedí na ministerstvu.
Ukázkovou střechou Julínkových pokrývačů má být zákon o zdravotních službách, lidově - na co máme u doktora právo a čím je nám doktor povinován. Ministr se sice pochlubil, jak brilantně vyřídil připomínky odborných institucí a menších koaličních stran, ti všichni ale spíš mají dojem, že svým připomínkováním házeli luštěninu na zeď, jak zelení a lidovci, tak Kubkova ČLK.
Zrovna tak při „diskusi“ o dalších dvou zákonech, o speciální zdravotní péči a o záchranné službě. Největší hromada námitek se Julínkovi hromadí kolem postupů při léčení jednotlivých chorob.
To se zatím řídí seznamem zdravotních výkonů starým jedenáct let, sice zastaralým, ale hodnotícím aspoň každou léčbu v bodech. Na jejich ceně se pojišťovny s lékaři mohou dohodnout.
Nová Julínkova úprava žádnými cenami disponovat nebude. Když ale nebudou stanoveny minimální ceny, co pak zabrání pojišťovnám, aby tlačily lékaře k co nejlevnějším postupům, rozumějme méně kvalitním? Podezření mě jímá už z toho, že k práci na ministerském katalogu léčebných postupů nebyli přizváni zástupci profesních sdružení.
Obávám se, že starý seznam může pak Julínek dát zrušit novelou zákona o zdravotním pojištění (chystá ji zároveň s reformními zákony). Údajně má v ní být zrušena pravomoc ministerstva financí kontrolovat hospodaření pojišťoven! Kdo by nám potom prozradil, kolik peněz jde na léčení a kolik na platy manažerů pojišťoven? Ty dostanou téměř božskou pravomoc, a pacient se pak nebude stačit divit. Privatizační Sarka Farka jistě ví, proč tolik s tou podezřelou legislativou spěchá - než se dřímající veřejnost probudí.
Ve více než polovině zemí EU hraje rozhodující roli ve zdravotnictví stát nebo veřejný sektor. České zdravotnictví - momentálně se 40miliardovou rezervou na kontě pojišťoven - jistě trpí řadou neduhů, hlavně nevyhovující strukturou a nízkou efektivností systému. Ostatně problémy zdravotnictví jsou globální a žádná reforma omezená na změnu vlastnických vztahů je nevyřeší.
Řešení se skrývá v souladu mezi dostupností zdrojů peněz a nároků pacienta na maximální zdravotní péči. Hlavně však v široké společenské dohodě, nikoli v těsné parlamentní většině pomocí hlasů firmy Melčák & Pohanka.
Pavel Verner, Právo
