Letos jsem ji viděla celý prodloužený víkend při oslavě svých narozenin. Jsme poměrně rozvětvená rodina a všichni rádi sportujeme. Někdo dokonce i závodně, ale všichni rekreačně, proto byla moje oslava v Krušných horách a během té doby byl dostatek času pro sport - výlety pěší, na kolech, horská turistika. Aneta mi připadala velmi smutná a stranila se nás. Jeden den zůstala na pokoji, že jí není dobře. Při jedné procházce v horách jsme dost promokli, a když se převlékala, měla pod džínami dvoje tepláky a pod svetrem měla další svetr a mikinu. Všimla jsem si, že snídaně „nestíhala“, protože zaspala, k obědu chodila dřív, pak zmizela, a když jsme dojedli, odněkud se vynořila a popíjela minerálku. Večeře odmítala kvůli „linii“. Asi nejhorší bylo vidět ji při převlékání. Mluvila jsem o tom se svojí sestrou a ta byla hodně překvapená. Domnívala se, že je vše v pořádku. Asi před rokem hubla kvůli klukovi z vedlejší třídy, ale slíbila, že toho nechá. Teď bydlí v podnájmu, protože by dojížděla daleko do školy, a proto je bez dozoru. Mám strach, že moje neteř trpí anorexií a rodina si to nechce nebo neumí přiznat.
Petra
Dobrý den paní Petro, chápu, že vás změny, kterých jste si všimla u své neteře, znepokojují. Podle popsaných projevů, které jste za tak krátkou dobu vypozorovala, se dá skutečně usuzovat, že by se mohlo jednat o poruchy příjmu potravy (dále jen PPP), které se vyskytují u dospívajících poměrně často.
Na začátku lze vypozorovat určité rizikové chování - držení diet (rozvinuté zejména u žen), rostoucí nespokojenost s vlastním tělem, přání zhubnout, vynechávání hlavního jídla aj.
K PPP se řadí dva vymezené syndromy:
1. mentální anorexie (anorexia nervosa) -objevuje se nejčastěji mezi 13.-20. rokem; jedná se o poruchu, která je charakterizovaná hlavně snižováním tělesné hmotnosti; nemocní nechtějí jíst,
2. mentální bulimie (bulimia nervosa) - začíná nejčastěji mezi 16.-25. rokem věku; porucha je typická svým opakujícím se záchvatovitým přejídáním a intenzivní kontrolou tělesné hmotnosti, váhu nemocní snižují násilným zvracením, nadužíváním laxativ a diuretik s dodržováním různých „diet“.
PPP jsou jedním z projevů rizikového chování u dospívajících v oblasti psychosociální (sebepoškozování). Jedná se o onemocnění, které má chronický průběh a jeho důsledky se dotýkají psychické, somatické a sociální stránky. Při léčbě se setkáte se specialisty z několika různých oborů - psychiatrie, psychologie, sociální práce, nutričního lékařství aj.
Statistický úřad Ministerstva zdravotnictví ČR uváděl, že v roce 1985 bylo hospitalizováno s mentální anorexií a mentální bulimií 105 osob (101 žen a 4 muži). Kdežto v roce 1996 se celkem jednalo o 402 osob (389 žen a 13 mužů).
Oba výše popisované syndromy však nejsou „výdobytkem moderní doby“. I když je pravdou, že se o nich nyní více mluví, např. s kultem krásy, modelingem. Obě nemoci se vyskytovaly patrně již v dobách dávno minulých. Popisoval je již Hippokrates a Galén pod pojmem „asitia“. Pravděpodobné zmínky o mentální anorexii lze vysledovat v lékařské literatuře už v roce 1689 u doktora Mortona (dílo Phthisiologia). Další odborné texty následovaly v roce 1859, Chipley (sitiománie). Bulimii popisoval už Hippokrates (boulimos - nezdravý hlad). V historii se lze setkat i s termíny fames canina (psí hlad) či kynorexia. Dříve se záchvatovité přejídání a zvracení připisovalo k symptomům spojeným hlavně s hysterií (hysterické zvracení).
V rámci stávající sítě sociálních služeb se lze obrátit třeba na občanské sdružení Anabell, které má své pobočky v Praze, Ostravě, Plzni i Bratislavě a několik dislokovaných pracovišť. Nabízejí několik sociálních služeb - telefonickou krizovou linku, odborné sociální poradenství, tyto služby jsou ze zákona bezplatné (§ 72 zákona o sociálních službách). Sdružení poskytuje i internetové poradenství, které může být vhodnou alternativou pro zprostředkování kontaktů pro vaši sestru. Přímo na internetových stránkách Anabell o. s. lze najít i kontakty na odborníky z jiných oborů (lékaře, terapeuty), kteří se na PPP specializují.
Při léčbě PPP se využívá ambulantní léčba, hospitalizace, v nabídce se setkáte s rodinnou terapií a svůj význam zde nachází i svépomoc a další edukace. V rámci terapií se využívá např. kognitivně behaviorální terapie, psychoanalytický přístup, interpersonální terapie a psychodynamická terapie. Používají se jak individuální, tak i skupinové techniky. Systém léčby je velmi propracovaný (integrovaná terapeutická nabídka) a reaguje na předchozí zkušenost a na stávající otázky, kterými je zapotřebí se zabývat do budoucna.
Bohužel PPP se projevují nejen na psychice a v sociálních vztazích, ale jejich důsledky se odrazí i v řadě zdravotních obtíží, např. s kardiovaskulárním systémem, zažívacím traktem, ledvinami, krví, kostmi, kůží. Mají vliv i na metabolismus a endokrinologický a neurologický systém. Dotčena je i sexualita, jsou přítomny poruchy menstruačního cyklu (amenorea) a plodnosti.
Nemoc narušuje běžný denní život, interpersonální vztahy a často se vyskytují i sebevražedné pokusy. Je proto velmi důležité věnovat pozornost varovným příznakům nemoci a nepodceňovat je. Proto je dobře, že jste signály zaznamenala, a je určitě vhodné konzultovat je s odborníky.
O autorovi: Bc. Jana Bednářová, sociální pracovnice