Právní poradna
Je nadále vykazována tzv. pohotovost na pracovišti, při noční ÚPS, nebo už podle nového zákoníku práce tento termín neplatí? Jaké jsou potom sazby za noční služby lékařů (nejedná se o nepřetržitý provoz)? V nemocnicích bývalo zvykem proplácet práci lékařů částečně jako pohotovost na pracovišti a částečně v plné sazbě (za výkon práce) za noční práci. Údajně by již měl být tento termín neplatný, stejně jako způsob proplácení ÚPS…ústavní pohotovostní služba.
Odpovídá Mgr. Klára Trnková, Advokátní kancelář Kůta a Musil
Nový zákoník práce změnil definici pracovní doby. Pod pojmem pracovní doba je třeba nyní rozumět nejen dobu, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, ale také dobu v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce dle pokynů zaměstnavatele.
Pracovní pohotovost zákoník práce nově definuje jako dobu, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce na jiném místě než je jeho pracoviště, a to dle pokynů zaměstnavatele.
Pracovní pohotovost mimo pracoviště je upravena v ustanovení § 95 zákoníku práce a není časově omezena. Zaměstnavatel může na zaměstnanci požadovat pracovní pohotovost mimo pracoviště pouze v případě, že se na tom se zaměstnancem dohodnul.
Zaměstnanci za dobu pracovní neschopnosti pak náleží odměna ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku, není-li v kolektivní smlouvě sjednána odměna vyšší. Pracovní pohotovost mimo pracoviště, při které nedojde k výkonu práce, se nezapočítává do pracovní doby.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nový zákoník práce ruší pracovní pohotovost na pracovišti, která byla dosud možná v rozsahu 400 hodin v kalendářním roce.
Jakákoli přítomnost zaměstnance na pracovišti, kterou na něm zaměstnavatel požaduje, bude tedy od 1.1.2007 pracovní dobou. Dosavadní pracovní pohotovost lékařů na pracovišti tedy od bude od 1.1.2007 posuzována jako výkon práce v pracovní době, případně práce přesčas.
Pokud tedy lékař slouží noční pohotovost na pracovišti, nově se již o pracovní pohotovost nejedná a je třeba, aby zaměstnavatel při stanovení rozvržení jeho směn dodržoval všechna ustanovení nového zákoníku práce, týkající se pracovní doby.
Jde zejména o dodržení přestávek v práci dle §88 nového zákoníku práce, nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami dle §90 nového zákoníku práce a nepřetržitého odpočinku v týdnu dle §92 nového zákoníku práce.
Pokud bude práce vykonávána nad rozsah týdenní pracovní doby zaměstnance ( nejvýše 40 hodin týdně, v případě dvousměnného pracovního režimu nejvýše 38,75 hodiny týdně, v případě třísměnného a nepřetržitého pracovního režimu nejvýše 37,5 hodiny týdně), půjde o práci přesčas.
Týdnem se přitom rozumí dle §78, odst.1, písm.j) nového zákoníku práce každé období na sebe navazujících 7 dnů.
Dle §93 odst.4 nového zákoníku práce celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně ve vyrovnávacím období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích, jen v kolektivní smlouvě vymezeného vyrovnávacího období nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích.
Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době.
Co se týče sazeb za noční práci lékařů. Lékaři náleží za práci v noci příplatek v případě, že během doby mezi 22. hodinou a 6. hodinou pravidelně odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby, a to v rámci 24 po sobě jsoucích hodin.
Příplatky za práci v noci jsou diferencovány s ohledem na skutečnost, zda se jedná o lékaře zaměstnaného v soukromém zdravotnickém zařízení (§ 116 zákoníku práce) nebo ve státním (příspěvkovém) zdravotnickém zařízení (§ 125 zákoníku práce).
Za dobu noční práce přísluší lékaři zaměstnanému v soukromém sektoru dosažená mzda a příplatek za práci v noci. Zde došlo k několika zásadním změnám oproti dosavadní právní úpravě.
Výše příplatku za práci v noci není stanovena pevnou částku, ale procentní sazbou ve výši 10 % průměrného výdělku lékaře. Zákoník práce připouští v tomto případě poskytnout příplatek za práci v noci ve vyšší částce.
Zaměstnavatel tedy může poskytnout příplatek vyšší než je 10 % průměrného výdělku s ohledem na skutečnost, že zákoník práce stanoví tento příplatek jako minimální sazbu, od které je možné se směrem nahoru (tedy ve prospěch zaměstnance) odchýlit.
Zaměstnavatel může volit při poskytování vyšších než minimálních příplatků i diferencovaný přístup, za podmínky, že takový přístup nevytváří diskriminaci některých zaměstnanců.
Také ve výpočtu průměrného výdělku a jeho zjišťování zaměstnavatelem dochází novým zákoníkem práce k některým změnám.
Průměrný výdělek pro pracovněprávní účely se nyní zjišťuje z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z doby odpracované v rozhodném období. Rozhodným obdobím je předchozí kalendářní čtvrtletí.
Při vzniku zaměstnání v průběhu předchozího kalendářního čtvrtletí je rozhodným obdobím doba od vzniku zaměstnání do konce kalendářního čtvrtletí
Lékaři pracujícímu ve státním zařízení přísluší za hodinu práce příplatek ve výši 20 % průměrného hodinového výdělku. Příplatek za práci v noci však v tomto případě zákoník práce stanoví pevnou sazbou, od které se nelze odchýlit.
Poskytování příplatku za práci v noci v souběhu s ostatními příplatky (např. za práci přesčas), na které lékaři rovněž vznikl nárok, zákoník práce nevylučuje.