Klienti žádají o zaplacení léčby, pro kterou neplní potřebná kritéria na základě výjimky v zákoně o veřejném zdravotním pojištění. Zákon o veřejném zdravotním pojištění stanoví, že zdravotní pojišťovna ve výjimečných případech hradí zdravotní služby jinak nehrazené, pokud je to jediná možnost z hlediska zdravotního stavu pacienta. Pokud nehrozí nebezpečí z prodlení, musí souhlasit revizní lékař.
„Zda může být konkrétní lék hrazen standardně z veřejného zdravotního pojištění, rozhoduje Státní ústav pro kontrolu léčiv. Všechny zdravotní pojišťovny musí jeho rozhodnutí respektovat,“ uvedl Oldřich Tichý, mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), která loni za tyto výjimky zaplatila přes miliardu korun.
Většinu žádostí podávají pacienti s rakovinou a jinými život ohrožujícími chorobami. Pokud pojišťovna žádost zamítla, bylo to podle Tichého proto, že to zákon neumožňoval. „Obvykle nešlo o jedinou možnost léčby, v úvahu připadala i jiná účinná a standardně hrazená terapie,“ uvedl. V takovém případě si pacienti musí drahou léčbu uhradit sami, nelze ani dorovnat rozdíl nákladů mezi nimi.
Naprostou většinu žádostí tvoří podle pojišťoven takzvaná biologická léčba, kterou se léčí pouze ve specializovaných centrech. Tyto moderní léky působí na molekuly a na pochody, které jsou typické pro buňky spojené s nádorovým nebo autoimunitním onemocněním a ve zdravých buňkách se buď nevyskytují, nebo jen v malé míře. Léčiva tak zlepšují či opravují schopnost sebeobrany organismu. Používají se například pro léčbu autoimunitních chorob, jako jsou lupénka, revmatoidní artritida a roztroušená skleróza, nebo rakoviny. U jednoho pacienta stojí až miliony ročně, náklady loni byly přes deset miliard korun.
Případy, kdy pojišťovny léčbu zamítnou, protože pacient nesplní všechna kritéria pro její proplácení, jsou často medializované. Jen letos jich bylo několik a týkaly se různých zdravotních pojišťoven. V některých případech se pacienti proplacení péče poté domohli, další se začínají se svými pojišťovnami soudit.
poznámka