Srovnávat americké zdravotnictví s čímkoli ve fungující části Evropy zkrátka nelze. Ani jeho současnou podobu, ani to, co nakonec z americké zdravotní reformy asi vyleze.
Míra solidarity zdravých s nemocnými a chudých s bohatými je ve všech vyspělých evropských zdravotních systémech obrovská. Měřeno metrem americké pravice jsou západoevropské zdravotní systémy socialistické. V Evropě je vysoký rozsah pojistného krytí, a to i tam, kde pojištění nabízí soukromý sektor.
Kromě lázní, dentálních zákroků, estetických výkonů a brýlí je v Evropě hrazeno z pojistky všechno. A systém stropu na výdaje pojišťovny za péči je v mnoha zemích neznámý. Stejně tak jako možnost odmítnout pojištěnce vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, což bylo až dosud v USA běžné.
Obama ale neuvažoval o stoprocentním přerozdělení vybraného pojistného, zatímco i ve své původní, nerozmělněné podobě česká reforma vždy předpokládala, že pojišťovny nebudou moci vybírat ze systému rozinky v podobě zdravých a bohatých pojištěnců.Jako všude jinde v Evropě, kde existuje Bismarckův model plurality zdravotních pojišťoven, jsou příjmy z pojistného centrálně přerozdělovány, aby tomu zamezily.
Dalším podstatným rozdílem je, že pojištění je v Americe vázáno na firmu, jde o zaměstnavatelský benefit. Eskalace nákladů na zdravotní pojištění je pro zaměstnavatele problém. Pojistné totiž nemá žádnou vazbu na mzdy, a v posledních patnácti letech roste mnohem rychleji.
Srovnáte-li firemní zdravotní pojištění v USA s Českem, zjistíte překvapivé věci. Jakkoli se například na výši sazby zdravotního pojištění v Česku žehrá, a lineární sazba 13,5 procenta (s dnešním stropem ve výši šestinásobku průměrné mzdy) je v Evropě vysoká, pak přinejmenším neroste odtrženě od mzdového vývoje, který na firemní úrovni zpravidla není odtržen od ekonomické reality firmy. To je pro firmy oproti jejich protějškům v USA bezpochyby výhoda.
Druhá podstatná věc je ryze sociálního charakteru. Ve veřejném zdravotním pojištění o pojistku nepřijdete se ztrátou zaměstnání, což byla jedna z nočních můr průměrného Američana, kterému se o konceptu českého »státního pojištěnce« ani nesnilo.
Obama ani na deset minut nedospěl k míře regulace cen léků, která existuje v České republice a v řadě evropských zemí a která odvozuje maximální cenu léku od tří trhů s nejnižšími cenami v EU.
Celý komentář si můžete úřečíst na serveru týdeníku Ekonom nebo ZDE.