(KNP). Soukromý partner, který investuje do její infrastruktury 2,2 miliardy korun a získá třicetiletou koncesi na její správu, by měl být vybrán v příštím roce.
Alternativa: šedesát let. O mimorozpočtových zdrojích pro pardubickou nemocnici, která jen na svůj roční provoz potřebuje 920 milionů korun, začal její ředitel Jan Feřtek uvažovat před třemi lety, když ji stát převedl na kraj. S myšlenkou soukromých peněz ve zdravotnictví, dráždící především levicové politiky, u představitelů regionu nenarazil.
Z jednoduchého důvodu: nemocnice s 1700 zaměstnanci a spádovou oblastí půl milionů obyvatel, která vykazuje ročně 33 tisíc hospitalizovaných pacientů a 23 tisíc operací, potřebuje nutně rekonstrukci i technologický „upgrade“. Kdyby více než miliardovou investici hradil kraj, trvala by modernizace šedesát let. Formou spolupráce s privátním sektorem by však mohla být hotova během deseti let a splacena za třicet.
„PPP projekty nepřeceňuji, představují ale jedinou cestu, jak alespoň udržet standard nemocnice,“ míní první náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek, „kraj je zřizovatelem pěti nemocnic, přičemž na celé zdravotnictví může ročně uvolnit zhruba 150 milionů korun. Převodem na kraje se zdravotnická zařízení dostala do problémů, které například fakultní nemocnice řešit nemusejí.
Stát je financuje způsobem, kterého my nejsme při současném rozpočtovém určení daní schopni.“ Kraj se v minulém roce obrátil s projektem na ministerstvo financí, které poslalo do Pardubic čtyřapůlmilionovou dotaci na jeho přípravu. „Obdobně komplexní PPP projekt, který řeší nemocnici jako celek, není lehké nalézt.
Ostatní záměry (budova a garáže v Nemocnici na Homolce a ubytovna hotelového typu v Ústřední vojenské nemocnici Praha - pozn. red.) řeší jen marginální investiční potřeby nemocnic,“ konstatuje Miloš Ečer z PPP Centra, které založilo ministerstvo financí.
Nic pro zlatokopy. Krajská nemocnice vyhlásila minulý měsíc prostřednictvím PPP Centra soutěž na poradce, který vypracuje studii proveditelnosti projektu. Když nevyjde smysluplně, v Pardubicích projekt „odpískají“. Ministerstvo financí však ani v takovém případě škodné nebude. Za své peníze získá zkušenosti s modelem, který v Česku přes velké plány zatím nikdo nevyzkoušel.
V opačném případě poradce připraví tendr na privátního partnera. Všechny zdravotnické služby bude i nadále zajišťovat nemocnice, vítězný koncesionář založí účelovou společnost, která převezme na třicet let kompletní správu nemocnice, bude provozovat její infrastrukturu a zajistí modernizaci a dostavbu areálu. Zároveň postaví i zcela nový komplex na sousedních pozemcích.
Do budov, které vyrostou v bývalém areálu Tesly, se přestěhují technické a správní provozy nemocnice. Celková investice, kterou by měl privátní partner přinést, dosahuje 2,2 miliardy korun. Stavební náklady se na této částce podílejí 1,9 miliardy korun, zbývajících 305 milionů korun spolykají technologie, přístroje a inventář.
Mezi uchazeči se pravděpodobně neobjeví společnosti, které by chtěly jen „dobývat rentu za správu majetku“, ani žádný zlatokop. Nijak zvlášť lukrativní příjmy od nemocnice, která je limitovaná ročním příspěvkem kraje zhruba 50 milionů korun a vlastními zdroji z medicínských služeb (především příjmy od pojišťoven), totiž očekávat nemůže.
Ředitel nemocnice Feřtek upozorňuje, že další výdělky koncesionáře budou záležet do jisté míry na jeho šikovnosti a podnikavosti. „Účelová společnost bude velmi náročná na management. Na druhé straně bude mít ohromné možnosti. Bude zajišťovat veškeré zásobování nemocnice léky a zdravotnickým materiálem, které může rozšířit i na další zařízení. Umím si představit, že do konsorcia vstoupí například jejich distributor či výrobce zdravotnické techniky, který si tím zajistí odbyt. Další příležitost představuje prádelna, odpady, catering…“ vypočítává Feřtek. Domnívá se, že i ve zdravotnictví se dá vydělat, když se na něm nepřiživují různé lobby.
Privát fungovat může. Bez ohledu na pardubický „pilot“ je ovšem zřejmé, že zavést partnerství veřejného a privátního sektoru do zdravotnictví jednoduché nebude.
Nemocnice na rozdíl od věznice či dálnice je velice dynamický subjekt, akutní medicína se vyvíjí tak rychle, že nelze predikovat, jaké přístroje, jejichž nákup a obnova má být také součástí smlouvy s účelovou společností, budou za pár let potřeba. Pominout nelze ani zkušenosti z Velké Britanie - kolébky PPP ve zdravotnictví - , kde několik medicínských projektů zkolabovalo.
„Zkušenosti z Anglie jsou rozporuplné. Ale jinak jsou PPP projekty ve zdravotnictví úspěšné i mimo Evropu, třeba v Chile,“ říká Feřtek. Pojistit se chce také tím, že veškerý majetek, i nově postavený, zůstane po celou dobu koncese ve vlastnictví nemocnice, což nebývá pravidlem. Optimismus opírá mimo jiné o léta spolupráce s privátními firmami.
Když mu před čtyřmi lety chyběly peníze na vybudování onkologického centra, uzavřel smlouvu se společností Multiscan. Ta dodnes investovala do technologií více než 180 milionů korun, za 110 milionů plánuje nakoupit zařízení pro radiační onkologii. Příběh se opakoval, když nemocnici dosloužila hemodialýza. Invazivní kardiochirurgii zase v Pardubicích vybudovala skupina lékařů, kteří se sdružili do společnosti Kardio - troll. Počtem výkonů jsou dnes třetí v republice.
Perníková pilotáž. Jestliže se pilotní PPP projekt v krajské nemocnici povede, mohl by být rozšířen i na další čtyři zařízení v Pardubickém kraji. „S restrukturalizací zdravotnictví jsme již skončili. V Pardubickém kraji připadá na tisíc obyvatel 4,3 lůžka akutní péče, což je srovnatelné s Evropou. Nyní bychom nemocnice rádi více provázali,“ říká zástupce hejtmana Línek. Feřtek vidí dál: „Když se tohle rozeběhne, budeme mít obrovské know - how, o které se rádi podělíme.“ V podobném finančním „srabu“ je totiž většina nemocnic, které financují kraje.
Skepse přichází z Londýna
V zahraničí se PPP model využívá ve zdravotnictví poměrně často. Princip se začíná postupně prosazovat ve Španělsku, v Portugalsku nebo Itálii. Velká Británie, která patří mezi země s největším počtem PPP projektů ve zdravotnictví na světě, dokončila během posledních deseti let 33 projektů v hodnotě 3,5 miliardy liber.
V různých fázích přípravy je dalších 45 záměrů v hodnotě 11,8 miliardy liber. Britská obliba PPP má však i výrazné oponenty. Známý antiglobalista George Monbiot vykreslil v novinách Guardian projekty jako dojnou krávu pro desítky právníků, odhadců a poradců: „Právě ti si mezi sebou nedávno stačili rozebrat čtrnáct milionů liber, než britské ministerstvo zdravotnictví zrušilo plán postavit v západním Londýně v Paddingtonu rozsáhlý nemocniční areál. Úřad od projektu ustoupil poté, co odhady nákladů stouply z 360 milionů liber na 1,1 miliardy, přičemž počet lůžek klesl z tisíce na osm set.“
Autor popisuje i případy, kdy se soukromý sektor neoprávněně obohatil. Cituje zprávu Národního kontrolního úřadu, podle níž firmy, které postavily nemocnice v Norfolku a Norwichi, na projektech vydělaly neadekvátní částky. Kromě toho si prý nechaly proplatit jakousi zálohu 73 milionů liber kvůli riziku, jež podstupují.
Podrobnější informace na toto téma mohou zájemci nalézt na internetovém serveru Stavební fórum, z nějž jsme čerpali.
EURO