Jeden by si myslel, že když je zákonem dána povinnost vybrat regulační poplatek a za porušení této povinnosti je stanovena sankce, jedná se o velmi prostou právní situaci.
Ještě nedávno to tak také vypadalo. Sociálnědemokratičtí hejtmani vsadili politický kapitál na nevybírání poplatků, tedy porušování zákona, které jim podle jejich přesvědčení nese politické body.
A zdravotní pojišťovny začaly krajské nemocnice trestat pokutami. Potud vše pochopitelné.
Zahnány do defenzivy
Jenže teď přišly Hospodářské noviny se zjištěním, že pojišťovny všechny pokuty vůči krajským nemocnicím zrušily. Prý potřebují doplnit důkazy, šetření je zase zcela na začátku a žádné pokuty hned tak nebudou. Pro hejtmany nastal čas pochopitelných samolibých úsměvů.
V podobné vítězství nemohl doufat snad nikdo z nich. Potvrdilo se, že totální chaos, který do systému regulačních poplatků ve spolupráci se socialistickými poslanci na centrální úrovni vnesli, měl požadovaný rozkladný účinek. Nyní se spor hejtmanů se zákonem dostal do fáze, kdy jejich jasné obcházení a možné porušování zákona zůstane bez sankce.
Co vedlo pojišťovny k náhlému obratu, není jasné a ony to HN neřekly. Prý je každý případ tak jedinečný, že to nejde zobecnit. Jenže ono to zobecnit jde. Stačí se podívat na výroky největšího protipoplatkového fanatika mezi hejtmany, středočeského Davida Ratha.
Ten letos v únoru zcela otevřeně prohlásil, že jestli středočeská nemocnice dostane pokutu od VZP, její vedení po volbách skončí, zejména pokud vyhraje ČSSD. Jen o pár týdnů později přišel s tvrzením podobného kalibru. Jestli prý budou menší pojišťovny pokutovat středočeské nemocnice, socialisté je po vyhraných volbách všechny sloučí s VZP.
A bylo vymalováno. Pak už jenom stačilo, aby padla pravicová vláda a horizont voleb se (na chvíli) radikálně přiblížil. Vyhlídka vítězství ČSSD byla dostatečně reálná na to, aby se pojišťovny lekly a couvly, lépe řečeno formálně zacouvaly a zvolily vyčkávací taktiku.
Třtiny klátící se v politickém větru
Celý tento případ je nádhernou ilustrací toho, že střední cesty nevedou vždy dobrým směrem. K podobné situaci totiž může dojít jenom v podivném hybridním systému „veřejnoprávních“ zdravotních pojišťoven, které jsou sice formálně naoko nezávislé, mohou si nějak konkurovat a vytvářet falešný pocit trhu se zdravotním pojištěním, ale na druhé stačí, aby politik luskl prsty a ohýbají se jako třtina ve větru.
Dokud bylo ministerstvo zdravotnictví modré, pokyn byl „pokuty se udělovat budou“, a tak se udělovaly. Když ministerstvo vybledlo a obzor se zbarvil do oranžova, zazněly výhrůžky a pokyn „pokuty se udělovat nebudou“, a tak se pokuty neudělují, lépe řečeno ty udělené se přezkoumají. V centralizovaném systému jedné státní zdravotní pojišťovny by něco takového nepřekvapilo.
Politická kontrola a práce na politickou objednávku se v takovém případě dá očekávat a předvídat. V decentralizovaném tržním systému by zase taková věc nepadala v úvahu, protože političtí vyděrači rathovského střihu by měli příliš krátké ručičky na to, aby mohli pojišťovny významně vyděsit. Zato model český, to je zlatá střední varianta.
Falešný trh a otevřenost politickým tlakům vytvářejí absolutně nečitelné a nepředvídatelné prostředí, které se radikálně mění s každým zafoukáním politického větru. Jestli se dá vůbec něco předvídat, pak to, že přezkoumání pokut pro krajské nemocnice dopadne podle toho, jak dopadnou jarní volby.
A pokud by se to náhodou nepovedlo zdržovat dostatečně dlouho, tak podle průměru aktuálních preferencí. V pojišťovnách nesedí žádní hlupáci, kteří by se v systému, který jim svazuje ruce i nohy, brali za nějaké ideály.