Senátní kampaň Vladimíra Drymla je nejen nevkusně populistická, ale mohla by představovat i nebezpečný precedens pro budoucnost.
Letos uplyne 198 let od narození „humbukového prince“, amerického showmana a principála Phinease Barnuma. Barnum vynikal uměním přehánět, přitahovat pozornost, mystifikovat, upoutat a na tom všem vydělat. Jeho jméno získalo nesmrtelnost v pojmu „barnumská reklama“, který označuje prezentaci produktu, která je vzhledem k jeho hodnotě přemrštěná, dryáčnická, silně nadnesená, ba lživá.
Tento Američan má svého věrného dědice v osobě ředitele vrchlabské nemocnice Vladimíra Drymla. Jeho divadelní kreace při vyhánění úředníků Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dveří jeho zdravotnického ústavu a plamenné projevy o zhoubnosti, amorálnosti a sprostotě regulačních poplatků nápadně připomínají Barnumovy výstupy, při nichž například slepou a chromou stařenu vydával za 161 rok starou chůvu George Washingtona. Obojí jsou jen umělé rozruchy vyvolané na efekt s jediným účelem – vydělat. Barnum chtěl peníze, Dryml chce politické body.
Udělat divadlo
„Pan Dryml nám už před kontrolou řekl, že naše pracovníky do nemocnice pustí, ale udělá u toho divadlo. Navíc se s námi v klidu opět domluvil na dalším termínu kontroly,“ řekl deníku Dnes ředitel krajské pobočky VZP Pavel Pechánek. Drymlův výstup s výhrůžkami žalobou na VZP a s vyhnáním inspektorů však svůj účel splnil. Když už pomalu každý zapomínal, že nějaký Dryml existuje, bylo třeba najít nový prostor pro zviditelnění.
A tak vznikl scénář představení, podle kterého zlovolné ministerstvo zdravotnictví, řízené „politickým ztroskotancem“ ovládajícím VZP, poštvalo kontrolu do Vrchlabí jen proto, že Dryml kandiduje v senátních volbách za jinou stranu, než ke které přísluší ministr. Kolem toho ještě muselo samozřejmě zaznít, že pokud socialisté vyhrají krajské volby, zruší poplatky.
Scénář je to stejně slabý jako průhledný. Drymlovo mediální vystupování by muselo zvednout ze židle každého ředitele pojišťovny, která má zákonnou povinnost na výběr poplatků dohlížet. O politické objednávce v tomto případě nemůže být řeč.
Drymlovská kampaň?
Dělat politickou kampaň prostřednictvím porušování zákonů je v naší republice docela novum. Nicméně Dryml se rozhodl, že bude důsledným průkopníkem této metody. O její úspěšnosti nebude rozhodovat soud, ale voliči v senátních volbách. Pokud se tato metoda ukáže jako úspěšná, bude to docela nebezpečný precedens pro další všemožné předvolební kampaně. Bezostyšný populismus, jakým Dryml láká své potenciální voliče, ovšem zatím nepřináší žádné závratné výsledky.
Nejviditelnějším efektem jsou naštvaní lékaři popuzení nekalou konkurencí zařízení, které si v krajním případě může celkem snadno dovolit zaplatit pár padesátitisícových pokut. U některých kolegů sice postup bývalého náměstka Davida Ratha vůči úředníkům z VZP vyvolal sympatie, ale to pramení spíš ze špatných zkušeností s největší českou zdravotní pojišťovnou než ze souhlasu s Drymlovými kroky.
Kdyby šlo o principální protest proti pojišťováckým byrokratům či proti nevlídnému přístupu pojišťovny vůči poskytovatelům péče, dalo by se ještě vyhnání inspektorů chápat jako jistý projev občanské (či možná přesněji profesní) neposlušnosti. Jako součást politické kampaně je to ale daleko za hranicí dobrého vkusu.
Za tou se s oblibou pohyboval i na začátku zmíněný Phineas Barnum. U něj se na to dá pohlížet s jistou romantickou shovívavostí způsobenou zejména dlouhým časovým odstupem. Takovou výhodu ale Dryml nemá. Nežije v době divokého zrodu nezkrotného podnikatelského ducha ani v době naivního romantismu. Žije v konsolidované demokratické společnosti, kde zákony mají platit a z lidí se nemají dělat hlupáci kvůli zisku politických bodů. Zda se vedle „barnumské reklamy“ ujme i nějaká „drymlovská kampaň“, je samozřejmě otázkou pro budoucnost. Doufejme, že ne.
Martin Čaban, Zdravotnictví a medicína
