Úraz (trauma) je definován jako působení zevního podnětu, který působí náhle nebo po krátkou dobu. Termická poškození kůže (combustio) vznikají z různých příčin: působením vysoké teploty (elektrický proud), v důsledku přímého dotyku kůže s noxou – plamen, výbuch plynů, žhavé nebo horké předměty, horké kovy, zápalné bojové látky. Horké tekutiny nebo pára způsobují opaření. U popálenin v důsledku sálavé energie se vedle tepla projevuje i biochemický účinek některých krátkých vln (slunce, umělé zářiče, RTG, ionizační přístroje). Při poškození kůže chemikáliemi se uplatňují zejména různé chemikálie s iritativním potenciálem, vyvolávající kontaktní dermatitidu (detergenty, herbicidy, insekticidy, průmyslové chemikálie), a dále látky způsobující poleptání (cauterisatio; kyseliny a alkálie). K akutnímu poškození dochází v důsledku nehod nebo také při sebepoškozování. Vedle toxického účinku mohou ale chemikálie kůži poškozovat i hypersenzitivním patomechanizmem a vývojem kontaktního ekzému.
Stupně popálení
K základním faktorům ovlivňujícím stupeň popálení patří: teplota, délka doby působení, u kovů tepelná kapacita a fyzikální vlastnosti. Pro určení rozsahu se ujalo percentuální vyjádření, tabulka podle Lunda a Bowdera, tzv. pravidlo 9.
Při posouzení hloubky popálení se užívají čtyři stupně:
I. stupeň (combustio erythematosa) – povrchový, bolestivý zánět kůže s edémem v postižené oblasti;
II. stupeň (combustio vesiculosa, bullosa) -intenzívnější povrchový zánět, puchýře;
III. stupeň (combustio escharotica) – koagulační nekróza zasahující až do hlubších částí epidermis;
IV. stupeň – zuhelnatění.
Hojení popálenin I. a II. stupně je většinou bez komplikací, pouze při sekundární infekci dochází k jeho zpomalení. Nevylučuje se možnost vývoje ze II. do III. stupně. K nepříjemným komplikacím hojení patří kontraktury v důsledku jizev a keloidní jizvy, které mají zejména u popálenin provazovitý charakter. Prognóza popálenin a poleptání závisí na zdraví a odolnosti postiženého, na jeho věku a pohlaví (obtížně se například hojí popáleniny u těhotných žen), na rozsahu popáleniny, rychlosti poskytnutí ošetření a na další péči.
Je zaznamenána celá řada kuriózních případů poranění, například zapalování ohně pomocí hořlavin, neopatrné používání čisticích prostředků (benzínu), neopatrná práce v prostředí s hořlavými látkami, sebevraždy (velmi vzácné, 0,2 % z celkového počtu), vraždy (vzácné). Velmi výjimečně může dojít ke skutečně raritním případům poškození kůže například při fotbale, jak dokazuje následující kazuistika.
Kazuistika
V menší spádové obci na východním Slovensku se jednu letní neděli roku 2004 hrál důležitý fotbalový zápas. Označení hrací plochy bylo nevýrazné, a proto pořadatelé o přestávce přistoupili k její úpravě. Především na hřišti zvýraznili čáry, a to nehašeným vápnem. Nic by se nebylo stalo, kdyby se 10 minut nato nepřihnala krátká, ale vydatná bouřka. Chvíli po jejím skončení zápas pokračoval na nevyhovující ploše – mokrém hřišti. Nasazení hráčů bylo ale veliké, a tak nezřídka docházelo ke kolizím, při kterých si mnozí namočili a znečistili dres mokrou trávou a reagujícím vápnem.
Problémy se ukázaly až po zápase v šatně a sprchách. Čtrnáct hráčů obou mužstev mělo některé partie těla popálené tak, že mohly směle soupeřit se sexuálními znaky paviánů. Na vnitřních stranách stehen, gluteálních plochách, u některých i na skrotu se objevily rozsáhlé popáleniny. Zajímavý byl i další průběh: první snaha o reparaci spočívala v přikládání obkladů z mléka, smetany a domácí slaniny (!).
Efekt byl minimální. První ošetření na kožní ambulanci následovalo po korporativním příchodu poraněných hráčů – přibližně za 14 hodin po zápase a snaze o domácí reparaci postižených ložisek.
Lokální nález byl prakticky u všech stejný, lišil se jen rozsah postižení. Na poraněných plochách kůže byl patrný rozsáhlý edém, puchýře, na mnoha místech již stržené. Všichni postižení uváděli bolestivost a pálení. Fotodokumentaci inkriminovaných partií pacienti při prvním ošetření odmítli, podařilo se zdokumentovat jen nález na holeních (viz obr. 1) a na ruce jednoho z hráčů (viz obr. 2).
V léčbě byl systémově aplikován Detralex (pro známý antiedematózní efekt), antihistaminika a analgetika. Lokálně se aplikovaly oplachy s Betadine nebo Menalind pěnou, přikládal se Inadine. Na mokvající plochy byl do zaschnutí u některých hráčů aplikován 1% vodný roztok metylenové modři.
Efekt byl vynikající – u 13 hráčů došlo do 14 dnů k úplnému zhojení. Zaznamenali jsme ale i komplikace. U 22letého hráče se po sedmidenní léčbě objevila teplota, třes, výrazný edém skrota a přilehlých partií stehen. Na stehně jsme pozorovali četné krusty a eroze. Stav byl uzavřen jako sekundárně vzniklý erysipel a byla zahájena ATB léčba Ospamoxem. Po sedmidenní antibiotické terapii se pacient cítil velmi dobře, kromě drobných jizviček po ukončení léčby nebyla zaznamenána žádná funkční postižení.
Diskuse a závěr
Ani u jednoho z hráčů nedošlo k podráždění a poškození kůže hlavy a krku. Výsledný léčebný efekt je u většiny postižených i kosmeticky uspokojivý. U šesti hráčů vznikly drobné keloidy, ale dochází k jejich postupné resorpci. Nebylo zaznamenáno žádné funkční postižení. Pro všechny zúčastněné je tato nepříjemná zkušenost výrazným poučením, že pravidla určující způsobilost fotbalových hřišť ke hře nejsou cárem papíru, že bezpečnost těchto ploch je prvořadá (takže např. vápno na zvýrazňování čar je třeba vždy hasit).
Úplně na závěr zbývá jen citovat Allana a Barbaru Peaseovy, 2001: „Muž nevnímá detaily. Snímkování mozku odhalilo, že mužský mozek ve stavu odpočinku a zaujetí hrou využívá pouze 30 % své kapacity.“
(Obr. 3 – status localis 10. den po kontaktu s vápnem, obr. 4 – status localis 4. den léčby antibiotiky, obr. 5 – status localis 15. den léčby, obr. 6, 7 – status localis měsíc po ukončení léčby.)