Je v politice důležitější obsah, či forma? Každý asi odpoví, že obsah. Platí to i pro chystanou reformu zdravotnictví, která je správná a prospěšná. Minimálně představuje vykročení dobrým směrem. Její balení Tomášem Julínkem je ovšem otřesné.
Tomáš Julínek je mužem nepřehlédnutelné dvoumetrové postavy, jako senátor byl však pro většinu veřejnosti dlouho neviditelný. Do povědomí se bezpečně zapsal v prosinci 2005, když přijal pozvání do talkshow Jana Krause v České televizi. Od té doby se ví, že si ODS vybrala pro řízení zdravotnictví člověka, jenž není schopen dát dohromady jednu souvislou větu.
Julínek se zařadil mezi politiky, kterým ani jejich voliči moc nerozumějí. Nehledě na ty ostatní. Nijak zvlášť mu v tomto ohledu nepomohl přechod z opozice do vlády a pobyt v ministerském křesle. Je katastrofa, že tu nejcitlivější část chystaných reforem předkládá právě on.
„Důchodci se budou mít stejně špatně, ale nebudou se mít tak špatně, jak se mají,“ prohlásil Julínek například koncem dubna na veřejném natáčení Otázek Václava Moravce na brněnském výstavišti. Toť vskutku vizitka jasného úsudku.
Minulý týden se zase maskován za běžného senátora vypravil na zasedání Meziparlamentní unie v Indonésii. Nic proti tomu, na výlety našich zákonodárců do exotických krajin jsme si tak nějak už zvykli. Ale že by se poslanecko-senátorských vyžírkovských aktivit musel účastnit i ministr vlády, to je přece jen silná káva.
Připočtěme k tomu ještě fakt, že se Tomáš Julínek chtěl předčasně vrátit, aby stihl sněmovní interpelace, kvůli poruše letadla je nakonec propásl.
Znamená to, že zdravotnictví reformuje člověk s pověstí poplety, který má ještě ke všemu smůlu. Vláda na tomto postu však potřebuje někoho přesně opačného. Pouze jasně hovořící a přesvědčivý politik narozený pod šťastnou hvězdou může zvládnout obhájení zdravotní reformy. Vysvětlí nevoličům ODS, že zavedení poplatků u lékaře, za recept a za hotelové služby v nemocnicích je nezbytným krokem, který by musela udělat jakákoliv jiná vláda. A zároveň vysvětlí voličům ODS, že původní sliby (viz individuální účty atd.) neskončily v kanále, ale že dnešní podoba reformy je pouze začátkem, za nímž bude následovat další ozdravná kúra.
Protože resort polykající zbytečně a bez užitku přes dvacet miliard korun ročně takovou kúru potřebuje.
Když jsme u té formy a obsahu, je dobré si všimnout Julínkova stínového oponenta Davida Ratha. Ten coby ministr prosazoval bezvýchodný socialistický model veřejného zdravotnictví, současně však dnes a denně ukazuje, že je výsostným politikem.
Ano, je možná demagog a chová se nepříjemně, až dryáčnicky, ale bezpečně umí a ví dvě věci: co chce říct a jak to říct. Julínek a jeho obhajoba reformy jsou pro Ratha jen takovou politickou jednohubkou. Rath koneckonců pochopil, že nebezpečnější než samotný ministr je pro něj jeho výmluvný a inteligentní mluvčí Tomáš Cikrt: proto na něho bezprecedentně zaútočil a nazval ho drzounem.
Politici přitom obvykle mluvčí svých oponentů okázale ignorují. Tomáš Julínek svou senátorskou cestou do Indonésie ukázal, kam ho srdce táhne: zpátky do Senátu, kde politikovi může mnoho let procházet, že toho moc nedělá, a tedy ani moc nezkazí. A ještě coby účastník senátorských zájezdů uvidí svět! ODS by mu v tom měla vyjít vstříc. A na sísyfovský balvan jménem zdravotnictví začít hledat svého Ratha.
Miloš Čermák, Reflex