Kdyby se měla z civilizačních chorob vybrat jedna, jejíž léčba je v současnosti pro Česko a systém zdravotnictví největší výzvou, bude to cukrovka druhého typu. Pacientů s touto nemocí přibývá, péče o ně není ideální. Nedaří se u nich držet hladinu cukru v normě, což způsobuje komplikace. Strašákem přitom zůstává syndrom diabetické nohy. Při něm diabetikům špatně fungují cévy v nohou, sníží se citlivost, hůře se hojí rány, vznikají vředy, tkáň černá.
Často není možné cévy opravit a průtok krve obnovit. „Třicet procent těchto pacientů nemá revaskularizační možnost (obnovení cévního zásobení). Šedesát procent těch, kdo nemá možnost revaskularizace, během dvou let podstoupí amputaci a stejné procento zemře do pěti let,“ popisuje Václav Procházka, náměstek ředitele Fakultní nemocnice Ostrava. Ročně provedou lékaři u diabetiků jedenáct tisíc amputací.
Procházkův tým pracuje už několik let na metodě, která dává pacientům novou naději. V Česku jsou řádově stovky pacientů, jimž by nová metoda mohla pomoci. Jenže se k ní patrně nedostanou kvůli průtahům se schválením úhrady ze zdravotního pojištění.
Pomohou vlastní buňky
Při novém zákroku lékaři odeberou pacientovi kmenové buňky z kostní dřeně, profiltrují je v přístroji a ihned aplikují přímo do postižené nohy. V místě, kde jsou cévy poškozené, přispějí kmenové buňky k tomu, aby se znovu vytvořily. Změna je vidět během několika dní.
Povolení pro tuto metodu mají v tuto chvíli dvě pracoviště v Česku, Fakultní nemocnice Ostrava a pražský IKEM. Ze všech různých léčebných postupů spojených s kmenovými buňkami patří tento výkon mezi nejméně rizikové. S kmenovými buňkami se nijak nemanipuluje, během jedné operace se pacientovi odeberou a rovnou i aplikují. Pacienti ani nejsou v celkové narkóze.
Proběhlo přes čtyřicet klinických studií, které prokázaly, že se po této léčbě musí noha amputovat u výrazně menšího množství pacientů než bez ní. V české studii se předešlo amputaci u 70 procent pacientů.
Amputace přitom zdravotní pojišťovny přijde na nějakých 160 tisíc korun, s dalšími náklady se celková částka vyšplhá na zhruba 400 tisíc.
Léčbu úzce vybraných pacientů by měla provádět nadále jen specializovaná centra, mohlo by jich být ale víc. „Potřebujeme čtyři pět center, abychom mohli operovat 500 pacientů ročně. V Itálii mají takových center třicet, v Německu šestnáct,“ říká Procházka.
Léčba je bezpečná, ale...
Když v prosinci svolalo ministerstvo zdravotnictví odborný seminář, ukázalo se, že mezi lékařskými špičkami v názoru na tuto metodu panuje prakticky shoda. Přítomní byli odborníci na kardiovaskulární chirurgii, angiologii, radiologii. Tom Philipp, náměstek pro zdravotní pojištění z ministerstva zdravotnictví, nezaznamenal námitky.
„Musím s potěšením konstatovat, že bylo jednoznačně prokázáno, že je tato metoda všemi dotčenými odbornými společnostmi doporučovaná, považují ji za bezpečnou, povolenou a pro pacienty velmi přínosnou,“ prohlásil.
Ministerstvo zdravotnictví tedy pracuje na tom, aby se nová metoda dostala v nejbližší době do sazebníku výkonů, které musejí hradit zdravotní pojišťovny. Pokud se nestane nic nečekaného, je otázkou nanejvýš jednoho roku, než ji zdravotní pojišťovny začnou hradit.
Jenže do diskuse přispěli poslanci sněmovního zdravotního výboru. Konkrétně předseda výboru, poslanec Rostislav Vyzula (ANO), vyzval, aby se tato metoda ještě dále zkoumala, ale nezaváděla se zatím do systému veřejného zdravotního pojištění. „Proč by se to mělo hradit z veřejných peněz? Na to jsou granty,“ řekl Vyzula. Prý není dostatečně odzkoušená. Další diskusi na jednání výboru s představiteli odborných lékařských společností, kteří kvůli tomu přišli, pak nepřipustil.
Pro lékaře byly tyto argumenty překvapením. „My to stanovisko pana doktora Vyzuly nikdo nechápeme,“ říká Procházka. Financování z grantů nepovažuje za systematické, pro letošek už ani není proveditelné. Vyzula kromě jiného na jednání výboru poznamenal, že by bylo vhodné zabývat se způsobem, jak se do systému zdravotního pojištění dostávají nové metody.
Zákon mluví jasně
Pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu je jednoznačným vodítkem to, jestli je, nebo není nový výkon zařazen do sazebníku výkonů, který vydává ministerstvo zdravotnictví. Když tam je, léčbu zaplatí, když ne, nikoli.
„Výkon pro léčbu diabetické nohy kmenovými buňkami není dosud zařazen do platného seznamu zdravotních výkonů. Jinými slovy – dosud nepatří mezi výkony hrazené ze základního fondu,“ uvádí mluvčí pojišťovny Oldřich Tichý.
Z tohoto důvodu také lékaři tolik usilují o to, aby se léčba do sazebníku dostala. Jenže podle právníků není zařazení do sazebníku výkonů až tak zásadní. „Rozhodující otázkou je posouzení, zda je léčba syndromu diabetické nohy pomocí vlastních kmenových buněk metodou v klinické praxi zavedenou,“ uvádí Jolana Těšinová, přednostka Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva Univerzity Karlovy.
Z hlediska zákona je metoda „zavedená“, pokud byla připuštěna do klinické praxe v jakémkoli státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru. Jestliže je pravda, jak tvrdí Procházka, že tuto metodu zavedli v Itálii a Německu, mělo by být v tomto ohledu jasno. Pak musí být k úhradě ze zdravotního pojištění splněny podmínky zákona o zdravotním pojištění, aby byla léčba v souladu se současnými poznatky lékařské vědy a byla prokazatelně účinná. Že se odborníci shodli na tom, že je to metoda přínosná, přitom už v prosinci potvrdil náměstek Philipp.
„Pokud je tato metoda zavedená v jiném evropském státě, zřejmě se už dnes jedná o péči hrazenou. Pojištěnec, kterému tuto metodu lékař doporučil, se může obrátit na svou zdravotní pojišťovnu,“ říká právník Ondřej Dostál.
„Z tohoto pohledu je úplně jedno, jestli je to zařazeno v sazebníku výkonů. Co se hradí ze zdravotního pojištění, upravuje zákon.“
To potvrzuje i ministerstvo zdravotnictví. „Hrazené mohou být i služby, které nejsou uvedeny v sazebníku výkonů. To se týká i léčby diabetické nohy kmenovými buňkami,“ uvádí Štěpánka Čechová, mluvčí ministerstva.
Sazebník řeší spíše to, v jaké výši se bude za výkon z veřejných prostředků platit.
A o tom se zřejmě ještě budou úředníci s lékaři dohadovat.
Nejsou kmenové buňky jako kmenové buňky
Nová léčba diabetické nohy mohla být už v sazebníku výkonů, který byl projednáván minulý rok. Všechno vypadalo na normální proces. Návrh tehdy padl, jenže v poslední fázi se náhle objevily námitky. Poslanec Ludvík Hovorka (KDU-ČSL) ve sněmovně žádal vysvětlení, proč chce ministr zdravotnictví do sazebníku zařadit „neschválenou“ léčbu.
V podobném duchu vyšel článek na serveru Aktuálně.cz a posléze v deníku Dnes. K nátlaku se přidali na tiskové konferenci čtyři poslanci ANO. Kde a proč se toto působení zrodilo, není jasné. „Asi je to politický spor, ne odborný,“ přemítá Procházka. Mohlo jít o obyčejný omyl.
Média i někteří politici se totiž zabývají problematikou jiné léčby kmenovými buňkami, a to aplikací séra z kmenových buněk do kloubů při artróze pro zmírnění bolestí.
Tato léčba je experimentální, nezavedená, v Česku ji nabízí několik pracovišť za pochybných podmínek, pacienti za ni sami (nejspíš nelegálně) platí desetitisíce korun. Mohlo tedy dojít k zaměnění léčby syndromu diabetické nohy s těmito metodami, které nemají podporu odborných společností.
Ať už byl důvod skandálu jakýkoli, vložil se do něj i ministr financí Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček rychle stáhl návrh na hrazení nové léčby diabetické nohy z aktuálního sazebníku. Nebýt toho, byla by už nejspíš léčba syndromu diabetické nohy hrazena zdravotními pojišťovnami. Takto ji ministerstvo zřejmě zapracuje do další novely sazebníku za rok, možná o něco dříve. Do té doby se k ní ze zdravotního pojištění může pacient dostat, jen když to bude tvrdě vymáhat.