Po požití se vstřebává zčásti v ústech, z 20 % v žaludku a zbytek ve střevě. K úplnému vstřebání dochází do dvou hodin po požití. K detoxikaci alkoholu slouží tři metabolické systémy: enzym alkoholdehydrogenáza, který jej oxiduje na toxický acetaldehyd, systém MEOS (mikrozomalethanoloxidizing systém) vázaný na organely jaterních buněk a jaterní kataláza (enzym s nejmenším významem v detoxikaci alkoholu). Pro muže je nebezpečná dávka nad 60 gramů čistého alkoholu denně (zhruba 2 litry piva, 0,7 l vína nebo 2 dl destilátu). Pro ženu již 20 g/den. Rozdíl se zdůvodňuje geneticky.
Ojedinělé i občasné požití většího množství alkoholu nevede ke změnám v játrech. Při chronické konzumaci alkoholu roste koncentrace látek tukové povahy v krevním séru, které se ukládají v játrech. Zvyšuje se aktivita jaterních testů, klesá odolnost proti infekci, u mužů dochází k poruchám potence, u žen k poruchám menses.
Stadia poškození jater
Prvním stupněm jaterního poškození při chronické závislosti je ztučnění jater (steatóza): játra jsou zvětšená, pacient si stěžuje na poruchy zažívání i na tlaky pod pravým žeberním obloukem. Aktivita jaterních testů vzrůstá. Prognóza je dobrá: při abstinenci jsou testy záhy v normě. Další stupeň poškození jater při pokračující konzumaci alkoholu představuje chronický alkoholový zánět jater (chronická alkoholová hepatitis), který nejčastěji postihuje muže středního věku při mnohaletém chronickém abúzu. Je nutné oddělit lehkou a těžkou život ohrožující formu. Nastávají poruchy krevní srážlivosti, v břišní dutině se hromadí tekutiny (ascites), dolní končetiny otékají, mizí svalová hmota. Hromaděním zplodin metabolismu pokožka, sliznice i oční bělmo žloutnou. Dominuje slabost, nechutenství, bolesti v nadbřišku a ranní zvracení. Stav se může vystupňovat až do selhání jater. Nemocní špatně spolupracují, dávají najevo nezájem, nápadně zdůrazňují, že nepijí, lžou. Bývají neklidní, dezorientovaní, někdy až do plného vývoje deliria tremens. Podmínkou přežití a prevence recidiv je absolutní dlouhodobá abstinence. Při těžkém selhání jater se zkouší transplantační léčba.
Konečným stadiem chronického alkoholového zánětu jater je jaterní cirhóza (asi po 1015 letech chronického pití). Zvyšuje se tvorba vaziva na jaterní tkáni s přestavbou regenerující jaterní tkáně a tvoří se různě velké cirhotické uzly. Jaterní lalůčky narušuje rozvoj metabolického selhávání jater a tzv. portální hypertenze. Portální žíla se větví mezi jaterní lalůčky a metabolicky se zpracovávají všechny živiny - cirhotická přestavba tento běh naruší se současným růstem tlaku v portálním řečišti. Pravděpodobná je genetická predispozice - u některých ethyliků se nevyvine vůbec, u jiných rychle i po krátké době excesivního pití. U žen vzniká cirhóza rychleji a nemocnou zahubí až o 10 let dříve než nemocného muže. Časté jsou i původní chronické virové hepatitidy typu B a C.
Při jaterní cirhóze pacienta ohrožuje selhání jater a úmrtí v metabolickém rozvratu a jaterním kómatu, často za selhání ledvin. Ve srovnání s cirhózami jiné etiologie má jaterní cirhóza tendenci se stabilizovat nebo i zlepšit při dlouhodobé abstinenci. Konečným stadiem selhání jater je jaterní kóma s prohlubující se poruchou vědomí, metabolickým rozvratem až k úplnému selhání jaterních funkcí a smrtí.
V důsledků přetlaku v jaterních žilách se vyvíjejí jícnové varixy. V žilní pleteni kolem jícnu, konečníku a pupečního vazu portální řečiště komunikuje se žilním (portokavální anastomózy). Při portálním přetlaku se tyto pleteně rozšiřují a s poruchou srážlivosti krve hrozí krvácení.
Klinicky nejvýznamnější jsou jícnové varixy, bývají nejrozsáhlejší, jsou přítomny agresivní žaludeční šťávy, při krvácení se obtížně komprimují. Krvácení do zažívacího traktu vzniká náhle, je masivní a probíhá dramaticky: pacient zvrátí velké množství krve, natrávená krev odchází stolicí. Úmrtnost onemocnění je až 50%, střední doba přežívání po prvním krvácení z jícnových varixů se udává asi 1 rok.
Mezi další postižení zažívacího traktu patří zánět jícnu: v lehčích případech se projevuje pálením žáhy, při těžších zánětech poruchou polykání, dále chronický zánět žaludku s častým vznikem žaludečních i dvanácterníkových vředů s vyšším rizikem krvácení při poruchách srážlivosti. Při alkoholismu je typická chronická pankreatitis (asi 1/3 všech prokázaných případů) s recidivujícími bolestmi, ovšem existuje i zcela bezbolestná forma s postupným zhoršováním trávicích funkcí slinivky. Hlavní producent trávicích enzymů pankreas se účastní metabolismu tuků, cukrů i bílkovin v tenkém střevě. Při jeho nedostatečné funkci vznikají chronické průjmy a roste obsah nestrávených tuků ve stolici. Rozvíjí se malnutrice, otoky z nedostatku sérových bílkovin, chudokrevnost. S úbytkem pankreatických buněk produkujících inzulin vzniká diabetes. Alkohol zhoršuje kompenzaci cukrovky a usnadňuje vznik hypoglykemických stavů u léčených diabetiků.
V oběhovém systému vyvolává přetížení objemem. Důsledkem je hyperkinetická cirkulace (zrychlená srdeční frekvence, HTN) a poruchy srdečního rytmu. Při dlouhodobém abúzu je popisován vznik kardiomyopatií, rozšíření srdce a porucha srdečního svalu s následkem městnavé srdeční slabosti. Důsledkem dlouhodobého požívání alkoholu bývá postižení periferních nervů z nedostatku vitaminů - hlavně komplexů B, neuropatie - porucha chůze, motorických funkcí (pacient nesvede stoj na špičkách a na patách), vyhasínají refl exy šlach. Typický je hrubý alkoholový třes horních končetin, někdy i jazyka, studené a opocené dlaně. Velké dávky alkoholu mohou vést k toxické narkóze nebezpečné depresivním účinkem na centra CNS (především na dýchací centrum) a může skončit smrtelně. Pacienta při poruše vědomí ohrožuje aspirace.
SOUHRN
Autorka uvádí všechna rizika nadměrné spotřeby alkoholu, rozebírá jejich dopad na zdraví a následky. Připomíná jedinou možnost, jak zabránit rozvoji poškození jater: abstinenci.
SUMMARY
The author lists all the risks associated with an excessive alcohol intake and analyses impact of alcohol abuse on health. She reminds that the only one way how to prevent liver damage is to abstain from alcohol.
O autorovi: Martina Slováčková, Psychiatrické oddělení, FNsP, Ostrava-Poruba (kamila.slezakova@fnspo.cz)