U nás se zatím eutanazie žádné právní úpravy nedočkala, a je na ni tudíž nahlíženo jako na vraždu nebo zabití. Je tomu tak navzdory všeobecnému veřejnému mínění, ve kterém na eutanazii převažuje spíše kladný pohled, a to stabilně již několik let (minimálně od roku 2007), jak vyplývá z tiskové zprávy CVVM Sociologického ústavu AV ČR z roku 2014.
Podle výsledků z výše uvedeného zdroje by: * až 22 % obyvatel bylo zcela určitě pro legalizaci eutanazie a dalších 42 % spíše ano, * pouze 11 % lidí tuto možnost rezolutně zamítlo, * 16 % bylo spíše proti, * 9 % respondentů si nebylo jistých odpovědí.
Postoj věřících
Nejvíce záporný postoj vůči možnosti legalizace eutanazie mají u nás lidé starší 60 let a římskokatoličtí věřící. Otázka náboženství je obecně v této problematice dosti zásadní. Katolická církev se staví proti zásahům tohoto druhu vesměs striktně a její členové jsou také možná nejčastějšími iniciátory vzniku různých aktivních hnutí snažících se zabránit tolerantnímu postoji k eutanazii (obvykle je součástí programu také boj proti interrupcím, někdy i homosexuálním svazkům apod.). Příkladem takového organizovaného hnutí může být Hnutí Pro život ČR.
Ve svém průzkumu jsem se proto zaměřila také na otázku víry a náboženství. Dotazník jsem však zacílila výhradně na studenty medicíny, abych zjistila, nakolik se budou lišit postoje respondentů, kteří by měli mít k problematice nejen více informací, ale kteří jsou v ní - jak se domnívám -také více osobně zainteresováni než většinová populace.
Podmínky pro provedení eutanazie
Ze 117 respondentů se téměř 78 % vyjádřilo, že eutanazii považují za pomoc trpícímu. Pouze 8 % ji odsoudilo jako vraždu. Jednoznačně pro legalizaci bylo 35 % studentů (tedy o 13 % více než ve výše uvedeném výzkumu), 15 % bylo naopak proti (o 4 % víc než ve zprávě CVVM).
V další otázce byli respondenti vyzváni, aby uvedli nejdůležitější podmínky či kritéria pro provedení eutanazie. Nejčastěji studenti zmiňovali „nesnesitelnou bolest“ a „nevyléčitelnou chorobu“ (obě odpovědi po 28 %), 19 % z nich považuje za zásadní opakovanou žádost klienta. Ve 14 % případů se vyskytl požadavek na nezávislý posudek alespoň dvou lékařů a v 11 % žádost pacienta sepsaná dříve za plného zdraví. Poměrně zajímavé je, že v jedné z otázek 44 % studentů uvedlo, že by byli schopni sami aktivní eutanazii vykonat, pokud by byla legální. Pouze 11 % provedení úkonu odmítlo (zbývající podíl respondentů si nebyl jist).
Věřící vs. ateisté
Závěrem se vraťme k již nastíněné otázce vztahu víry a vyznání k eutanazii. Proti provádění eutanazie se v průzkumu vyjádřilo „pouze“ 31 % respondentů, kteří sami sebe označili za věřící. 61 % procent z nich by naopak bylo schopno tuto alternativu akceptovat (odpovědi „ano“ nebo „spíše ano“). Rozdíl mezi věřícími a ateisty byl však velmi patrný. Z respondentů, kteří uvedli, že nejsou věřící, by jich až 94 % dokázalo tolerovat legalizaci eutanazie. Pouze 4 % vyjádřila s eutanazií nesouhlas.
Nutno podotknout, že ve výzkumu nebylo rozlišováno, k jaké konkrétní víře či církvi se respondenti hlásí, přesto se zjištěné údaje dají považovat za zajímavé. Zdá se, že populace naší země je legalizaci a myšlence eutanazie obecně nakloněna spíše příznivě. Od jejího právního ukotvení však možná zákonodárce odstrašuje komplikovanost celé záležitosti a velké riziko zneužívání nebo nadužívání, které se naplnilo zejména v Nizozemsku (tzv. „kluzký svah“) před pozdějšími úpravami zákonů. Jen pro zajímavost na závěr - v Belgii se v roce 2012 eutanazie podílela na všech úmrtích z 2 % a tuto možnost odchodu ze života zvolilo celých 25 % pacientů trpících vážnými formami rakoviny.
O autorovi| Barbora Vašková, studentka 3. ročníku Vyšší odborné školy zdravotnické Zlín, oboru diplomovaná všeobecná zdravotní sestra, výstup závěrečné práce, barbora.vaskova@seznam.cz