Rozhovor s odvolanou ministryní zdravotnictví Miladou Emmerovou
* Už jste přemýšlela, co budete po odchodu z ministerstva dělat? Zůstanete u politiky, nebo se vrátíte k medicíně?
Lékařkou jsem byla a pořád jsem. Je to povolání, které se hodí všude a já tu práci měla ráda. Můžu se vrátit, proto pro mě odvolání nebylo tak velkým zklamáním. Mám stále drobný úvazek na lékařské fakultě s působením na I. interní klinice plzeňské fakultní nemocnice. Rádi by mě tam zase viděli, dostala jsem nabídku na větší úvazek, ale ještě nejsem rozhodnutá.
* Některé oblastní organizace ČSSD vás nominovaly na post volební jedničky za Plzeňský kraj v nadcházejících volbách. Máte ještě chuť do politiky?
Nominace nejsou ukončeny. Zatím jde o primární volby na úrovni okresů, kandidátku musí potvrdit v listopadu městská a v prosinci krajská konference strany. Důvěra mě samozřejmě těší, ale já teď hlavně potřebuju pár týdnů odpočívat. Pak se rozhodnu, co dál.
* Trvale stále bydlíte v Plzni na Lochotíně. Už jste byla doma?
Nebyla. Ale moc se domů těším. Teď zrovna ještě přebírám a třídím papíry na ministerstvu. Něco vyhazuju, něco uklízím. Nikdy jsem si nedovedla představit, kolik práce ministerský post obnáší. Teď jsem se ale přesvědčila na vlastní kůži - bylo to náročný, šíleně náročný.
* Může váš odchod z ministerstva ovlivnit zdravotnictví v kraji? Nezmění se například situace kolem sloučení vojenské a fakultní nemocnice v Plzni, které jste prosadila?
Převod vojenské nemocnice je už zahrnut v zákoně, který podepsal prezident, takže na něm se nic nezmění. Na jiné věci v kraji jsem významný vliv neměla, neměla jsem možnost nějak více hájit zájmy svého domovského regionu. Chtěla jsem teď jednat s hejtmany všech krajů a diskutovat s nimi o vývoji v regionech, ale už k tomu nedošlo. Každopádně si nemyslím, že můj odchod by měl být pro Plzeňský kraj nějak citelný nebo dokonce tragický.
Václav Kozák,
Právo