Jakkoli se nelze divit ředitelově emoci. Žádné pidivítězství nad jedním odborářem nepomůže zemi, kterou opakovaně drží v šachu odbory.
Engelův skalp nemá žádnou cenu. Tím, kdo opakovaně hraje se zdravotnictvím vysokou hru, je předseda České lékařské komory Kubek. To je sekáč úplně jiné váhové kategorie.
Milan Kubek přirovnal s naprostou drzostí protestující lékaře k chartistům z doby komunismu. Asi zapomněl na svoji svazáckou funkci, s níž šplhal k poslání lékaře právě v době, kdy režim chartisty pronásledoval a zavíral.
Kubek má skvělou schopnost měnit role podle situace. Jednou ze sebe dělá pronásledovaného chartistu, jindy si hraje na prostředníka mezi odbory a vládou a pak v jiné chvíli jedná jako hlavní odborář. Což ve skutečnosti také je. Do čela ČLK se dostal z Lékařského odborového klubu, který funguje díky propojení s ČSSD jako spolehlivý výtah k moci pro nejednoho bílého kariéristu zaštítěného svatým posláním lékaře.
Z krizového vývoje kolem lékařského protestu by si měla vláda vzít mnoho ponaučení. Tím prvním je určitě to, že s osmdesátiprocentní podporou veřejnosti je nesmyslné ustupovat asociálnímu vydírání. Protivník nikdy neocení vstřícnost. Chápe ji pouze jako slabost, které se dá opět využít.
Druhým ponaučením by mělo být to, že povinné členství v České lékařské komoře dává této instituci nepřijatelnou míru moci, kterou její vedení opakovaně zneužívá pro politickou hru. Profesní komora má smysl tam, kde její příslušníci nejsou zaměstnanci veřejného sektoru, nýbrž fungují samostatně, jako třeba advokáti. Komora má střežit pravidla a čest profese.
Lékařská komora je však chybnou a nesystémovou konstrukcí. Na bázi povinného členství sdružuje většinou zaměstnance veřejných zařízení. I kdyby měla ve svém čele slušné lidi, stejně by tíhla k chování odborové organizace.
ČLK je navíc v moci skupiny lidí, jejichž demokratický mandát je krajně pochybný a je závislý na aktivitě drtivé menšiny lékařů. Zdá se, že šéfové komory si volí své volitele a tvoří kliku, která si uzurpuje právo mluvit za lékaře způsobem, s jakým většina lékařů nesouhlasí. Prvním krokem k reformě zdravotnictví by proto mělo být ujasnění pravidel hry. A k tomu patří zrušení povinného členství v lékařské komoře.
K panu prezidentovi této od základu nemocné instituce míří ještě jeden vzkaz. Doktor Kubek předestřel minulý týden v televizi spiknutí temných sil, které bojují proti akci Děkujeme, odcházíme. Když Reflex tuto akci kritizuje, tak prý v pozadí stojí MUDr. Šmucler, který je manželem ředitelky našeho vydavatelství.
Je to jedním slovem směšné. Ano, pane Kubku, někdy se stane, že mám s jistým panem Šmuclerem podobné názory. Třeba i tehdy, když o tom nevím.
Jindy zase souhlasím s arcibiskupem Dukou a pak třeba s hercem Petrem Nárožným. Zjistil jsem, že některé názory mám podobné se zpěvačkou Monikou Absolonovou, s majitelem pivovaru Stanislavem Bernardem, někdy dokonce tajně souhlasím s Václavem Klausem.
Spiknutí proti Vám, pane doktore, má skutečně rozsáhlé rozměry. Nečtete si někdy před spaním Protokoly sionských mudrců? Nechodíme Vás někdy v noci všichni strašit v bílých prostěradlech, Vy jeden chartisto?