Jaké zásadní změny ve financování vakcín novela přináší?
V novele zákona se objevil návrh na změnu financování očkovacích látek pro povinné očkování. Nově by je měly hradit zdravotní pojišťovny, ale stát by si měl ponechat některé rozhodující pravomoci, jako je definice složení a kombinace používaných očkovacích látek či stanovení dopředu požadovaného objemu vakcín, které je třeba objednat. Uvažovaná změna by se neměla dotknout očkujících lékařů, neměl by se změnit způsob dodávek očkovacích látek do ordinací – lékaři by si je neměli nakupovat, ale očkovací látky pro povinné očkování by měly být bezplatně dostupné tak, jako je tomu i nyní.
Co by pro lékaře a pacienty znamenala varianta, kdy by povinnost očkování převzala očkovací centra?
Takovou alternativu rozhodně odmítáme a ani jsem neslyšela, že by o ní někdo reálně uvažoval. Z odborného hlediska by to byla naprosto nežádoucí změna systému. Dítě má očkovat registrující lékař, pediatr, který svého pacienta zná a nejlépe rozhodne o termínu a vhodnosti konkrétního očkování. U povinných očkování také průběžně hlídá termíny dalších aplikací a případně je upraví, dojde-li k akutnímu onemocnění dítěte. Systém je tak nastaven i z hlediska úhrad za aplikace očkovacích látek ve vazbě na registrujícího lékaře. Tedy jakákoli změna by byla komplikovaná a hlavně se domnívám, že o ni nikdo neusiluje.
Jaké problémy by vyvstaly v případě, že by si lékaři museli vakcíny kupovat sami?
Očkovací látky pro nepovinná očkování si lékaři nakupují běžně, ale pak se platí přímo v ordinaci. Pouze vakcínu proti pneumokokovým nákazám hradí zdravotní pojišťovny. Rozhodně preferujeme systém, kdy jsou očkovací látky dostupné v ordinacích. Jsou ale lékaři, kteří se do přímého nákupu nezapojili, nechtějí nést rizika spojená s nákupem. Pro některé totiž systém ani není výhodný, především proto, že uplatňují daňový paušál. Tyto lékaře pak není možné nutit vakcíny nakupovat.
I pro ostatní lékaře by však nákup vakcín pro povinné očkování znamenal významné komplikace. Předpokládá se, že by to měsíčně znamenalo výdaje ve výši přibližně 50 tisíc korun s rizikem opožďování plateb od zdravotních pojišťoven a s dalšími komplikacemi, jako jsou počty objednaných látek, hlídání exspirace či rizika spojená se skladováním. To by v důsledku mohlo ohrozit celý systém povinného očkování, kde je důležité, aby proočkovanost byla i nadále tak vysoká jako nyní a aby nevznikaly žádné administrativní komplikace, jež by proočkovanost snížily.
Nedávno jste uvedla, že v novele zákona o veřejném zdravotním pojištění (kde je očkování proti pneumokokům hrazeno v případě, je-li zahájeno mezi třetím až pátým měsícem věku, aby nejpozději do sedmého měsíce byly aplikovány všechny tři dávky) usilujete o zrušení spodní hranice tří měsíců, což je nákladově neutrální opatření a přitom bude možné případně očkovat dříve. Proč radíte očkovat dříve? A je na to v současné novelizaci pamatováno, nebo se odborná společnost bude muset domluvit se zdravotními pojišťovnami?
Dříve proto, že tuto změnu umožnilo zrušení povinného očkování proti tuberkulóze u novorozenců. Z odborného hlediska je také žádoucí, aby dítě bylo včas očkované proti invazivním pneumokokovým nákazám, nejlépe již ve dvou měsících věku. Ve většině států se ostatně takto očkuje.
U nás byla definována úhrada vakcíny ve vazbě na aplikaci od třetího měsíce. V případě novely tohoto ustanovení zákona je tedy žádoucí ponechat jen horní hranici pro úhradu ze zdravotního pojištění, tedy že dítě má dostat tři dávky nejpozději do sedmého měsíce, a definovat možnost pozdější úhrady jen na odůvodněné posunutí ze zdravotních důvodů. Novelizaci zákona o veřejném zdravotním pojištění v tomto smyslu doporučila i Národní imunizační komise ČR a doufáme, že v poslanecké sněmovně bude přijata.
Dotýká se novela financování dalších plošných očkování, třeba proti rakovině děložního čípku u dívek nebo proti rotavirům u malých dětí?
V dosud předložených návrzích zatím žádné další změny financování plošného očkování nejsou.