O dalších požadavcích totiž média prakticky mlčí. Vždyť podobu systému povinného vzdělávání lékařů a atestací, kdy např. lékař připravující se na dráhu očního lékaře absolvuje dva roky přípravu na chirurgii a pak se vrací jako téměř kvalifikovaný zpět na oční, takový systém přece musel vymyslet šílenec. Ale zpět k financím.
Chci věřit, že po době vyjádření ze strany ministerstva zdravotnictví, že si ve zdravotnictví užijeme prázdnin i na jaře a že se vlastně nic neděje, už i pan ministr konečně pochopil, že kraje a zbývající nemocnice by vzniklou krizovou situaci nezvládly.
A přitom peníze pro nemocniční lékaře ve zdravotnickém systému jsou. Nyní se našly 2 miliardy ve fondech zdravotních pojišťoven, nicméně nejméně ze všech jich je v rezervním fondu dominantní VZP, který se tak brzy vyčerpá, a pojišťovna začne platit se zpožděním.
Já vidím rezervy ovšem někde jinde. Přijde mi zvláštní, že např. Ústřední vojenská nemocnice v Praze má rentgen za čtvrt miliardy korun a pražská Nemocnice na Homolce zakoupila nový gama nůž nejdráže na světě! A takových případů je celá řada. Vždyť Transparency International odhaduje tyto ztráty až na 27 miliard korun ročně!
A taky by se konečně mohl „probudit“ Státní ústav kontroly léčiv (SÚKL) a přepočítat úhrady za léky z přepočtu eura 29 Kč na současných necelých 25 Kč. Taková situace trvá již někdy od roku 2006 a luxus takto podporovat zahraniční farmaceutické firmy si opravdu dovolit nemůžeme.
Pan ministr zatím vymyslel zrušení 10 000 akutních lůžek, zrušení celých oddělení, příp. celých nemocnic. Pro objektivitu je třeba říci, že akutních lůžek i nemocnic máme nadbytek. Ovšem mě děsí představa, že i tato akce dopadne stejně jako prakticky všechno v Česku.
Požadavek bude znít tak, aby počet lůžek snížily nemocnice zřizované kraji, a nikoli nemocnice ostatní, nejlépe s odkazem na to, že z těchto nemocnic, které právě pro síť nemocnic jsou zbytné, žádní lékaři neodcházeli. A nemyslím tímto např. Fakultní nemocnici Ostrava.
Anebo je tady ještě jedno řešení. Veřejnost odcházející nemocniční lékaře ve většině odsuzuje a odvolává se na Hypokratovu přísahu. Obávám se, že ji však nikdo z těchto kritiků nečetl, neboť by se mimo jiné dozvěděl, že: „žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu, nebo nebudu lidské tělo řezat, ani ty, co mají kameny“, čímž vlastně pro urology není mezi lékaři místo.
Takže dodržujme důsledně znění Hypokratovy přísahy, ve které o úhradě za poskytnutou zdravotní péči není ani slovo, a chtějme po lékařích, ať pracují zadarmo!
MUDr. Mgr. Vladimír Plaček, ředitel ÚSP Hrabyně, člen Správní rady VZP ČR v Praze a místopředseda Výboru zdravotního KZ MS kraje