Z toho je kolem pěti set žen úplně nových, které u nás ještě nikdy nebyly. Každá z nich je jiná, každá má své problémy a každá čeká, že se jí budeme naplno věnovat. Proto věnujeme velkou pozornost prvnímu kontaktu s novou klientkou. Na něm záleží, jak bude spolupracovat s lékařem. Důležité je získat důvěru, aby se sestře pacientka se svými problémy svěřila.
Většinou se to daří a ženy „své“ sestřičce řeknou mnohdy víc než lékaři. Úmyslně říkám „té své“. V naší poradně pracujeme tři a různě se střídáme. Většina žen je zvyklá, že v určitý den je u ní ta její sestra. Pokud tomu tak není, stane se, že dá dost silně najevo svou nespokojenost. Není ojedinělá situace, že na zaklepání jedna z nás otevře dveře, zeptá se paní, která za nimi stojí, jak jí může pomoci a co potřebuje. Ona se vám ale zahledí přes rameno do ordinace, zamává na kolegyni a hlásí: „Tak jsem tady“. To pak nezbývá nic jiného, než bez dlouhých dohadů přenechat práci té druhé.
V čem naše práce spočívá? Pokud jde o novou pacientku, nejprve jí připravíme kartu a pokusíme se s ní navázat kontakt, aby byla ochotná nám povědět o svých problémech. Ono totiž někomu vyprávět, že vám při každém pohybu uniká moč, že máte strach z toho, že jste cítit a že to okolí pozná, že je pro vás hrozná představa, když máte někam cestovat, protože vám bude muset stavět autobus na čurání, že lístky do kina si kupujete pouze na kraj řady, že vidíte dveře od bytu, a než je odemknete, tak se pomočíte, to vůbec není nic příjemného. Je také ale pravda, že jsou i takové ženy, které tvrdí, že ony žádné obtíže nemají a k nám, že je poslal jejich pan doktor a ony vlastně vůbec nevědí proč. Na dotaz, jestli jim někdy unikne moč odpoví, že ne … jen když se zasmějí, zakašlou, zakopnou atd., ale to prý je normální. My ale dobře víme, že to normální není, a tak ženu poučíme, že normální je být v suchu za každých okolností.
Vyšetření urodynamiky v rukou sester
Po úvodním rozhovoru se sestrou odchází pacientka do ordinace k lékaři, který ji vyšetří a doporučí další postup. Většinou ji odešle k urodynamickému vyšetření a pak opět nastupují sestry. Není všude běžné, že by urodynamiku dělaly samostatně sestry a lékaři předaly ke zhodnocení hotové výsledky. U nás tomu tak je, ale nebylo to tak vždy. Dříve bylo u vyšetření jedné pacientky zároveň několik lidí. Byl to v první řadě lékař, který pacientce prováděl měření, sestra, která lékaři asistovala, a technik, který obsluhoval přístroj. Změna nastala potom, co jeden z našich lékařů navštívil zahraniční pracoviště, kde urodynamiku prováděly sestry. Když to jde jinde, musí to jít i u nás. Bylo rozhodnuto a my jsme se začaly učit. Nebylo to snadné. Počítač jsme znaly jen vzdáleně, anglicky jsme neuměly a specializace pro sestry v urogynekologii u nás žádná není. Musely jsme se samy vše postupně naučit od lékařů a techniků. Bylo to náročné, ale myslím, že to mělo smysl. Práce je pro nás o mnoho zajímavější a pro pacientku je určitě snesitelnější, když s ní při tomto nepříjemném vyšetřování pracuje pouze jedna sestra místo několika dalších lidí.
Sestry v roli techniků
Několikrát se stalo, že vyšetřovací přístroj odmítl poslušnost. Pak musíme projevit i technickou zdatnost. Stalo se třeba, že když byl náš přístroj v opravě, zapůjčila nám firma jiný. Vypadal sice trochu jinak, ale postup byl stejný, navíc měl výhodu v tom, že s námi komunikoval v češtině. Technici ho předvedli, vše vyzkoušeli, a protože nebyl žádný problém, odjeli. Pustily jsme se do práce, samozřejmě napoprvé bez pacientky. Začátek byl v pohodě, pak ale přišlo měření tlaku v uretře, při kterém pohyblivé rameno držící cévku ji pomalu vytahuje z močového měchýře pacientky. Naše rameno se však ani nehnulo … Volaly jsme tedy techniky, ale už byli mimo Prahu. Po telefonu radili, co máme dělat. Oprava probíhala tak, že jedna sestra stála u počítače a druhá jí předávala pokyny od techniků. Nebylo to k ničemu. Několikrát jsme změnily data v počítači a vypadalo to, že už ho nikdy neuvedeme do provozu. Asi po 30 minutách si jedna sestra všimla, že v již zmiňovaném ramenu je malá dírka a že v ní určitě něco chybí. Opravdu chybělo. Jeden maličký šroubek, který se asi při transportu uvolnil a pak vypadl. Našly jsme ho, zašroubovaly a vše bylo v pořádku. Jak jednoduché, jen na to přijít!
Závěr
Naše práce je svým způsobem radostná. Při inkontinenci nejde o život, ale o jeho kvalitu. Pokud se pacientka rozhodne svůj problém řešit, jsme jí jako sehraný tým připraveni maximálně pomoci. Pak je nám za naši práci a vypětí odměnou, když se pacientky vracejí a s úsměvem a děkují za to, že zase mohou žít naplno. To, že mluvíme o sehraném týmu, má své opodstatnění. Naši lékaři nás totiž berou jako rovnocenné pracovní partnery. Zúčastňujeme se spolu s nimi jak celostátních, tak i mezinárodních akcí zaměřených na problematiku v urogynekologii a jsme také členkami Urogynekologické společnosti.
O autorovi: Alena Drnková (alena.drnkova@seznam.cz), Miloslava Nejepsová, urogynekologická ambulance Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN, Praha