Komentář čtenáře Zdraví.Euro.cz
Jde o obor nejvíce diskriminovaný podfinancováním. Tím se stává oborem zcela neatraktivním. Praktičtí lékaři vymírají a mladí nemají ochotu pracovat v tomto oboru. A naši politici, včetně ředitele VZP Pavla Horáka, se chovají, jako by praktické lékaře nepotřebovali. Přitom všichni myslící mají možnost pochopit, že zdravotnictví bez kvalitní primární péče není možné zaplatit.
Proč není zájem o práci praktického lékaře, o základ našeho zdravotnictví? Praktický lékař musí mít dostatečné znalosti prakticky z celé medicíny a musí si sám poradit ve všech situacích. Je základním a nepostradatelným článkem dobrého zdravotnictví.
Jenže ty znalosti a dovednosti praktického lékaře nejen že nejsou finančně odpovídajícím způsobem ohodnoceny, ale navíc je praktický lékař omezován nezájem VZP o jeho schopnosti, která s ním nenasmlouvá výkony a práci, kterou umí. VZP nemá zájem o kvalitní, levnou péči a tlačí praktické lékaře do role prostých distributorů pacientů. Naprosto nechápu nezájem VZP o kvalitu a šetrnost lékaře.
Navíc právě ti šetrní z nás jsou nejvíce poškozováni regulačními mechanismy a musí doplácet svým pacientům na jejich vyšetřování a léčbu. Byl to David Rath, který dokázal proměnit pacienta v ekonomické riziko praktického lékaře.
Přidáme-li k tomu znevažování praktických lékařů politiky, některými pojišťovnami, redaktory medií, ale i ostatními kolegy, není divu, že do tak náročného a tak pohrdaného oboru se nikdo nežene.
Je nejvyšší čas, aby v zájmu stabilizace oboru praktických lékařů a stabilizace našeho zdravotnictví vůbec, praktičtí lékaři si uvědomili svoji skutečnou cenu a zdvihli hlavu.
Na jaře se rozhodlo o požadavku 55,-Kč na kapitaci a 1,01Kč na bod. To vyjadřovalo požadavek na počátek vyrovnávání letitého podfinancování oboru a nenaplnění ekonomických slibů našich politiků, Davida Ratha především, který navýšil cenu práce lékaře a zároveň ji pojišťovnám zakázal proplácet, což trvá dosud.
A co na to pojišťovny? Přesto, že víme, že mají dostatek ba dokonce přebytek finančních prostředků, nabízejí jen směšná navýšení. A tak není jiné cesty než se 19/9-2007 místo ordinování sejít na ekonomických seminářích a položit si otázku, jak dál a jak naložit s pojišťovnami, které naše závažné důvody odmítají respektovat.
Nejjednodušší by bylo neuzavřít s nimi smlouvu. Jenže naše legislativa je udělána tak, že jejich klienti se rázem ocitnou mimo zajištění zdravotním pojištěním.
Budou nadále ze zákona donuceni zbytečně platit zdravotní pojištění, ale veškerou zdravotní péči podle našich zákonů si budou muset navíc hradit ze svého. Jimi zaplacené zdravotní pojištění se náhle na jejich zdravotní péči ze zákona nevztahuje. Jenže to, že se tito pacienti ocitnou bez odpovídajícího zdravotního zajištění není vina lékařů. To je vina našich politiků!
Konečně jsem pochopil zrůdnost našeho systému pojištění a konečně jsem pochopil, proč komunisté vykřikovali, že při zavedení pokladenského systému budou muset naši občanéplatit si zdravotní péči dvakrát. Náš sytém zdravotnictví s pokladenským způsobem financování a s vkládáním vratných garančních peněz pacientem do systému vůbec nepočítá.
Tím naši politici vyřadili pacienty i lékaře zcela ze hry o možnost ovlivnění systému, vyloučili je z možnosti rozhodování o svých penězích a nastavili netransparentní toky našich peněz ve zdravotnictví. Proč asi? Pro nás obyčejné je množství 220-280 miliard korun nepředstavitelné množství. Ale jsou u nás lidé, kteří si dovedou představit, co s nimi. Škoda jen, že přecejen nějaké peníze na ty pacienty a lékaře musí pustit. Pokladenský systém by jim v tom bránil.
MUDr. Bohumír Šimek, www.Zdravi.Euro.cz
