Úvodem bych připomenul požadavky signatářů výzvy D-O, které pan ministr Heger a ostatní politici, státní úředníci a zástupci médií museli zaregistrovat nejpozději 15. 9.2010, kdy byla kampaň D-O oficiálně zahájena. Pomíjím skutečnost, že neschopnost všimnout si této akce již dříve, a to dokonce v prvním pololetí roku 2010 svědčí přinejmenším o nedostatečné profesionalitě výše zmíněných profesních skupin.
Takže pěkně popořádku.
Požadavky signatářů výzvy D-O od začátku byly:
1. Zvýšení základního příjmu lékaře bez odměn a přesčasů na 1,5-3,0 násobek průměrné mzdy v ČR, a to formou úpravy tarifů.
2. Změna systému postgraduálního vzdělávání lékařů.
Současně byla již začátkem září 2010 Ministerstvu zdravotnictví ČR doručena i Analýza českého zdravotnictví, vypracovaná expertní skupinou ekonomů a obsahující mimo jiné návrhy reformních kroků, vedoucích nejen ke zvýšení příjmů do systému zdravotnictví, ale i ke zvýšení efektivity ve vynakládání finančních zdrojů uvnitř systému, včetně návrhu protikorupční strategie. Od začátku akce D-O je pak signatáři zdůrazňováno, že finanční prostředky na zvýšení mezd lékařů lze získat uvnitř zdravotnického systému, bez navyšování výdajů státního rozpočtu.
Je zajímavé, že nikde v médiích nezazněla nezpochybnitelná skutečnost o předložení této ekonomické analýzy. Ještě podivnější je fakt, že lékaři podporující akci D-O jsou neustále napadáni, že jim o žádnou reformu nejde. Nedávná zpráva o úmyslu Vlády ČR zadat v únoru 2011 pracovní skupině NERV „nový“ úkol, tj. analýzu českého zdravotnictví, pak nepotřebuje žádný komentář. Půl roku po vypracování analýzy na žádost LOK- SČL…
Vážnou obavu pak mám o duševní zdraví většiny našich vrcholných politiků, když při znalosti výše uvedených skutečností neustále zdůrazňují, že „lékaři žádné další peníze ze státního rozpočtu neuvidí“ a že tento požadavek je absolutně nepřijatelný. Samozřejmě, všichni víme, že naši politici nejsou nemocní. Pouze „masírují“ celou společnost a zasévají lidem do podvědomí, že lékaři chtějí peníze ze státního rozpočtu na úkor ostatních občanů ČR, a to ještě v době „krize“ a nutné „rozpočtové odpovědnosti“.
Ale vraťme se k požadavkům lékařů a jejich podpoře. Lékařů ve výpovědi je nyní kolem 3 800. Vzhledem k tomu, že současné dění poodhalilo roušku tajemství, že vlastně nikdo nezná celkový počet lékařů v českých nemocnicích, je docela obtížné dopátrat se přesného čísla. Důvodů je spousta. Patří mezi ně fakta, že jeden lékař může mít reálně v jedné nemocnici i 2-3 pracovní úvazky, že nemocnice falešně vykazují počty lékařů tak, aby splňovaly normy atd. Aktuální zdroje, snažící se reálně zmapovat personální situaci (Aktuálně.cz, ČLK,…), uvádějí 12 - 14 000 nemocničních lékařů. Pokud přijmeme za bernou minci počet 14 000 nemocničních lékařů, pak lékařů ve výpovědi je 27 % z celkového počtu lékařů.
Pan ministr má zřejmě k dispozici jiná data, když v Otázkách Václava Moravce tvrdí, že lékaři ve výpovědi tvoří naprosto minoritní 5% skupinu lékařů a že neoblomné jádro (samozřejmě to „tvrdé, agresivní, nemravné a odborně vysoce podprůměrné“) pak tvoří pouhé 2 % všech lékařů. I v tomto případě však všichni víme, že pan ministr je velmi inteligentní člověk a velmi schopný politik a že výše uvedenými údaji vysílá veřejnosti další manipulativní podprahové sdělení o malé podpoře akce D-O a nízké morální a odborné úrovni lékařů ve výpovědi.
Nyní se však vraťme ke mzdovým požadavkům lékařů podporujících akci D-O. V rámci korektnosti je třeba uvést, že ostatní požadavky lékařů, tj. změna systému postgraduálního vzdělávání, návrh reformy zdravotnictví i určitá protikorupční opatření jsou součástí vypracovaných návrhů ministra zdravotnictví. Jsou rozpracovány s větším či menším úspěchem, ale v podstatě lze říci, že tyto požadavky lékařů ve výpovědi jsou již přinejmenším částečně splněny. To, co brání dohodě LOK- SČL a Ministerstva zdravotnictví, jsou skutečně mzdové požadavky lékařů.
Zdálo se, že 28. 1. 2011 došlo ke změně přístupu pana ministra Hegera k mzdovým požadavkům lékařů, když oznámil, že formou úpravy úhradové vyhlášky budou uvolněny 2 miliardy Kč z rezervních fondů pojišťoven, které budou určeny na mzdy lékařů. Kdo však četl přesné znění ministrova návrhu, byl okamžitě zklamán. Uvedený dokument garantoval pouze jediné, a sice, že úprava úhradové vyhlášky (fakticky pouze na úroveň roku 2009) přinese další 2 miliardy Kč českým a moravským nemocnicím. Žádných garancí o aspoň částečném splnění mzdových požadavků se lékaři ve výpovědi nedočkali.
31. ledna pak na dalším jednání s ministrem zdravotnictví LOK- SČL předkládá návrh „Dohody o úpravě poměrů ve zdravotnictví“. V něm na základě kalkulace s dvěma miliardami Kč rozpočítává navýšení základního tarifního platu lékařů o 8-12 000 Kč s účinností od 1. 3. 2011. Dále požaduje do 30. 6. 2011 návrh speciálního zákona o odměňování (všech!) zdravotnických pracovníků s platností od roku 2012, na základě kterého dojde nejpozději do 1. 1 .2013 k postupnému navyšování tarifních platů lékařů na cílové požadavky 1,5 – 3,0 násobku průměrné mzdy v ČR. Ačkoli v tomto návrhu LOK- SČL naprosto jednoznačně vyjádřil snahu o kompromisní řešení přijetí pouze částečného navýšení mezd lékařů v roce 2011, posunutí termínu splnění cílových mzdových požadavků téměř o 2 roky), označil pan ministr tuto nabídku za nepřijatelnou.
1. února probíhá schůze zástupců regionálních sdružení LOK- SČL se závěrečným usnesením, že obsah navrhované „Dohody o úpravě poměrů ve zdravotnictví“ je pro lékaře ve výpovědi natolik kompromisní, že je nepodkročitelným minimem. V těchto dnech současně pan ministr i pan premiér dávají na vědomí, že ony dvě miliardy Kč nejsou určeny pouze pro lékaře, ale z jedné čtvrtiny i pro ostatní zdravotníky. Pan ministr tak mění svoje původní vyjádření.
3. února pak pan ministr Heger na prozatím posledním jednání s LOK- SČL a ČLK předkládá nový návrh „dohody“ („Memorandum o úpravě poměrů ve zdravotnictví“), ve kterém předkládá pro LOK- SČL již primárně neakceptovatelný návrh. Lékaři mají dostat pouze 75 % původně přislíbených mzdových prostředků, pokrácených o 0,5 miliardy Kč pro ostatní zdravotníky. Navýšení má činit 5-8000 Kč a má být učiněno formou navýšení osobních příplatků. Jedinou garancí, že k tomuto navýšení dojde, je formulace, že Ministerstvo zdravotnictví doporučí svým přímo řízeným organizacím realizaci tohoto zvýšení platů.
O úpravě tarifů pro rok 2012 se dozvídáme pouze následující. „Pokud se bude efektivita zdravotnického systému zvyšovat v souladu s reformními kroky“, bude do konce října 2011 připraven návrh, jehož cílem bude navýšení průměrného platu minimálně na 60 000 Kč včetně přesčasové práce v objemu 8 hodin týdně., tj. zvýšení průměrného celkového platu lékaře o 25 % současného stavu. Jak na hony vzdáleno původním požadavkům lékařů. LOK- SČL i přes nepřijatelnost této nabídky ustupuje ze svých dalších požadavků a sice netrvá na úpravě tarifů pro (všechny!) zdravotníky formou návrhu speciálního zákona a nepožaduje ani garanci možnosti návratu lékařů ke svému původnímu zaměstnavateli.
Ani tyto ústupky ze strany LOK- SČL však nestačí. Pan ministr Heger naopak označuje požadavky lékařů za ultimativní a nepřijatelnou „eskalaci požadavků“.
Z celé výše popsané anabáze vyjednávání bohužel vyplývá pouze následující. Pan ministr Heger a Vláda ČR doposud nevyjádřili upřímnou snahu o dohodu s lékaři podporujícími akci „Děkujeme, odcházíme“. Pan ministr pouze předložil návrh, který měl a bohužel také vzbudil ve společnosti dojem, že se jedná o skutečnou a seriózní nabídku lékařům. Tak nějak bohužel médiím uniklo, že návrh pana ministra neobsahoval jakékoli garance, že ony dvě miliardy Kč půjdou opravdu na platy lékařů.
Při posledním jednání pak pan ministr předložil redukovaný staronový návrh, kde částka na platy lékařů byla pokrácena, a ve kterém se lékaři znovu žádných garancí na zvýšení platů v krátké budoucnosti ani v příštích letech nedočkali. Za předpokladu, že pan ministr jistě znal znění závěrečného usnesení ze schůze LOK- SČL z 1. února, nelze dojít k jinému závěru, než že se pan ministr, pan premiér a Vláda ČR ve skutečnosti dohodnout vůbec nechtěli.
Co je, pane ministře, eskalace požadavků? Jsou to snad ústupky ze strany lékařů ve výpovědi, jako odložení původních cílových mzdových požadavků do horizontu dvou let, nelpění na návrhu speciálního zákona o odměňování tarifech) zdravotníků, zrušení požadavku na garanci možnosti návratu lékařů ve výpovědi k původním zaměstnavatelům? Věřím, že si kompromis ze strany lékařů představujete jinak. Ostatně v Otázkách Václava Moravce svoji představu jednoznačně sdělujete - lékařské odbory by měly doporučit svým členům, aby stáhli výpovědi a přijali peníze, tak jak jsou nabídnuté… A doslova dodáváte: „Žádné jiné podmínky nemáme.“
Rád bych Vás, pane ministře, poprosil o jediné. Přiznejte, prosím, veřejně, že jste si vědom, že po 1. 3. 2011 skutečně dojde ke zhroucení nejen plánované, ale i akutní péče o občany ČR a že primární odpovědnost za zdraví a životy občanů ponese právě Vláda ČR. Přistupte pak společně s panem premiérem k novému jednání se zástupci lékařů podporujících akci D-O, ve kterém konečně projevíte skutečnou snahu o řešení vzniklého problému.
V Polsku vláda v podobné krizi „složila zbraně“ po 36 hodinách, ve Velké Británii po pěti dnech. Chce se snad Vláda ČR pokusit o zápis do Guinessovy knihy rekordů?
Informační zdroje: Stabilizace současné situace v nemocnicích- aktuální řešení a rychlejší a efektivnější reforma, Memorandum o úpravě poměrů ve zdravotnictví, Dohoda o úpravě poměrů ve zdravotnictví, mzcr.cz, www.dekujeme-odchazime.cz, sos-zdravotnictvi.cz