Právní poradna Zdraví.Euro.cz
Kontaktovala mne 17letá dívka ve 24. týdnu gravidity, která se bojí jít ke svému lékaři na preventivní prohlídku, na kterou je pozvána. Obává se, zda lékař musí nebo může informovat rodiče o její graviditě, o které zatím nevědí. Nebo musí respektovat její přání výše zmíněný stav nesdělovat?
Odpovídá JUDr. Ondřej Dostál
Dle současné platné právní úpravy se k odpovědi na Váš dotaz vztahuje poměrně velké množství právních předpisů. V úvahu je třeba brát Občanský zákoník, Úmluvu o lidských právech a biomedicíně a Zákon o rodině. Tyto předpisy řeší otázku způsobilosti fyzických osob k právním úkonům, okamžik nabytí zletilosti fyzických osob a problém rodičovských práv, ale též problematiku ochrany osobnostních práv, zejména práva na soukromí.
Otázka, zda v našem případě má dostat přednost právo pacientky na soukromí či právo rodičů na výkon rodičovských práv (včetně práva být informován, vychovávat a vést jednání svého dítěte) je poměrně právně i eticky obtížná a vyžaduje podrobnější rozbor.
Dle článku 10 Úmluvy o biomedicíně má každý právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví.
Dle § 8 Občanského zákoníku vzniká způsobilost fyzické osoby k právním úkonům v plném rozsahu zletilostí. Zletilosti se podle odst. 2 téhož ustanovení nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné. Dívka ve Vašem dotazu ještě nedosáhla zletilosti a nemá proto plnou způsobilost k právním úkonům.
Ochrany osob neschopných dát souhlas se týká rovněž čl. 6 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, jehož odst. 2 stanoví, že jestliže nezletilá osoba není podle zákona způsobilá k udělení souhlasu se zákrokem, nemůže být zákrok proveden bez svolení jejího zákonného zástupce, úřední osoby či jiné osoby nebo orgánu, které jsou k tomu zmocněny zákonem. Názor nezletilé osoby bude zohledněn jako faktor, jehož závaznost narůstá úměrně s věkem a stupněm vyspělosti. Dle odst. 4 téhož článku Úmluvy obdrží zákonný zástupce, příslušný orgán, osoba nebo instituce pověřené ze zákona stejné informace, jaké by dostal způsobilý pacient rozhodující se sám.
Dle § 31 Zákona o rodině je rodičovská zodpovědnost souhrnem práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, při zastupování nezletilého dítěte a při správě jeho jmění. Při výkonu rodičovské zodpovědnosti jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje.
Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby. Dle § 36 Zákona o rodině potom rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé.
Dle § 9 Občanského zákoníku platí, že nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.
Vzhledem k věku naší pacientky lze předpokládat, že její rozumová a volní vyspělost ve smyslu § 9 OZ prakticky odpovídá rozhodovacím schopnostem dospělého. Lze tedy předpokládat, že souhlas se zákroky potřebnými v rámci těhotenské péče bude schopna zásadně udělit i sama, zástupný souhlas zákonných zástupců tak nebude nutný.
Zbývá tedy zodpovědět otázku, zda lékař musí respektovat přání sedmnáctileté dívky, aby rodiče neinformoval. Především bych na Vašem místě pacientce v první řadě doporučil, aby si s rodiči promluvila a situaci řešila společně s nimi. Pokud by to nebylo možné, doporučil bych Vám učinit si úsudek o rozumové a volní vyspělosti pacientky a dle toho rozhodnout, zda rodiče informovat či nikoliv.
V převážné většině případů (nejde-li o dívku duševně zaostalou) bych se patrně přikláněl k zachování pacientčina práva na soukromí, vzhledem k věku blízkému dosažení zletilosti, umožňujícímu pacientce ve většině věcí jednat samostatně (včetně rozhodnutí o poskytování či neposkytování informací) a z toho vyplývajícího pouze omezeného prostoru pro výkon rodičovského dohledu.
Domnívám se však, že ani v případě sdělení, ani v případě nesdělení této informace rodičům by nedošlo ke shledání právní odpovědnosti lékaře – pokud (což doporučuji) žádost pacientky o nesdělení informací i objektivní skutečnosti, z nichž vycházel při rozhodování zda vyhovět či nikoliv řádně zaznamenal do zdravotnické dokumentace.