Tisková zpráva Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy
O deset procent větší šanci na přežití mají pacienti při náhlé zástavě krevního oběhu v Praze než v USA. Podobně dobře si naše metropole vede i ve srovnání se zeměmi Evropské unie. Vyplývá to z údajů pražské záchranné služby. Svou roli přitom sehrává i vyškolený personál přímé linky záchranky 155 a kvalitní péče specialistů kardiologů v nemocnicích.
Z údajů Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy (ZZS HPM) vyplývá, že úspěšnost resuscitací v případě fibrilace srdečních komor, která je typickou komplikací např. pro infarkt myokardu, se v Praze pohybuje mezi pětadvaceti až třiceti procenty. V jednotlivých státech USA toto číslo kolísá mezi pěti až dvaceti a v členských zemích EU mezi devatenácti až třiceti procenty.
Náměstek primátora Rudolf Blažek, který má ZZS HPM ve své kompetenci, říká: „Vysvětlení je celá řada. Velký význam má například praxe přímé linky 155, na které dostane volající okamžitě informace o tom, jak má ihned začít resuscitovat a postiženému do příjezdu sanity pomoci. Systémy pouze s jednotným tísňovým číslem mají výsledky horší.“ Velkou roli hraje samozřejmě také kvalifikace personálu ZZS, zejména přítomnost lékaře ve výjezdových skupinách a okamžité zahájení léčby na místě. „Oproti systémům, kde do terénu vyráží pouze záchranář - paramedik, je naše praxe úspěšnější,“ vysvětluje ředitel ZZS HPM Zdeněk Schwarz. Systém bez výjezdu lékařů funguje například v severských státech EU a USA.
Nemalou úlohu hraje rovněž systém zajištění přímé návaznosti nemocniční péče na přednemocniční a okamžitá odborná specializovaná a superspecializovaná léčba v nemocnici. „A s tím jsme se u kardiologie v zahraničí setkali málokdy, protože tam odborníci specialisté bývají k dispozici pouze na zavolání a nejčastěji až druhý den v pracovní době, kdežto u nás je služba specialistů dostupná na celém území ČR trvale a v Praze téměř okamžitě, takže pacienti s infarktem nebo po zástavě s kardiálních příčin jsou přímo z ulice během několika desítek minut předáváni do vysoce specializované odborné péče“ připomněl ředitel další výhodu českého systému.
Každý lékař „od záchranky“ na své příběhy z úspěšných zásahů rád vzpomíná. Stejně tak i ředitel Schwarz. „Dispečink nás požádal o zásah přímo v jednom obchodě. Starší žena se skácela k zemi a nejevila známky života. Po příjezdu na místo a zjištění přítomnosti fibrilace komor jsem ihned provedl nutný zákrok. Paní se probrala z bezvědomí a začala se sama zvedat. Odmítala péči s tím, že se jí dohromady nic nestalo a ať ji neobtěžujeme… Dalo mi práci přesvědčit ji, aby se nechala odvézt do nemocnice. Nechtěla mi totiž věřit, že prodělala krátkou zástavu oběhu, kterou je nutno pořádně vyšetřit a doléčit.“
V roce 2006 byla fibrilace komor příčinou resuscitací v Praze ve sto padesáti třech případech. Celkově se počet resuscitací pohyboval okolo pěti set.