Každá země zastává určité postoje k tomu, jakým způsobem je organizováno zdravotnictví a poskytování zdravotnických služeb na jeho území. To je do jisté míry ovlivňováno historickými a společenskými zvyklostmi té či oné země. I v rámci EU je ponecháno na vládách členských zemí, jakým způsobem budou zdravotnické služby zajišťovat. I přes tuto skutečnost se postupně zdravotnické systémy evropských zemí sbližují - začínají se vytrácet hranice. Lidé se inspirují v jiných, zejména bohatších zemích, a pak doma roste poptávka po špičkových zdravotnických službách. V důsledku padajících informačních bariér a růstu poptávky ze strany obyvatel roste tlak na růst nákladů na zdravotní péči.
Otázkou je, zda je takový nárůst efektivní. Zda jsou vynaložené finanční prostředky spotřebovány při zavádění nových léčebných metod a postupů a při zavádění nových technologií, které mají dopad na efektivnější diagnostiku a léčbu nemocí. Resort zdravotní péče a zdravotnictví je nedílnou součástí národního hospodářství. Údaje o zdravotním stavu obyvatelstva, indikátory, jako například střední délka života, počet lékařů a dalšího odborného zdravotnického i nezdravotnického personálu, úroveň a dostupnost zdravotní péče a další faktory charakterizující zdraví občanů, patří mezi používané ukazatele, které mimo jiné dokládají ekonomickou úroveň dané země.
Ačkoli resort zdravotnictví z hlediska národohospodářského nepatří mezi významné, je významný z toho pohledu, že jeho prostřednictvím dochází k prevenci a předcházení nemocí či epidemií, léčení nemocí, udržení a prodlužování života, a tím i produktivního života lidí, tj. pracovní síly, bez které se žádná země neobejde.
Lidé si stále více uvědomují, že k tomu, aby mohli vést plnohodnotný a kvalitní život, musí být zdravotně v dobré kondici.
K tomu, zda jsou naplněna očekávání a požadavky ze strany těch, kteří péči poptávají či nabízejí, přispívá zdravotní politika dané země a zvolený model zajišťování zdravotnických služeb včetně modelu finančního. V naší zemi zvolený model solidárního zdravotního pojištění, který neumožňuje jiné formy plateb za poskytovanou zdravotní péči, v případě, že je konkrétní zdravotní péče zahrnuta mezi péči hrazenou ze zdravotního pojištění, vede k nadužívání péče a k hazardu se svým zdravím. Uvedené pojištění není skutečným pojištěním, neboť postrádá atributy, které mají skutečná pojištění. Při sjednávání skutečného pojištění hraje významnou roli riziko. Riziko vzniku pojistné události, kterou je v našem případě vznik onemocnění. Většina lidí má averzi k riziku, která znamená, že dává přednost jistotě před nejistým výsledkem. Jedním z nejrozšířenějších způsobů, jak snížit riziko, je pojištění.
Pojištění znamená sdílení rizika. Rozhodujíli se lidé pro platbu pojištění, znamená to, že se rozhodují v podmínkách rizika a volí mezi ponecháním celého svého příjmu, svého výnosu a mezi snížením svých příjmů v důsledku platby pojistného, ale s jistým očekávaným přínosem v případě, že nastane pojistná událost.
Pojistná událost může postihnout každého jen s určitou pravděpodobností, pojištění je založeno právě na skutečnosti, že těch, které pojistná událost skutečně postihne, je méně, než těch, které nepostihne. Míru rizika vzniku pojistné události lze odhadovat. Výše pojistného je shodná s očekávanou ztrátou a podle principu, že lidé s větší averzí k riziku jsou ochotni platit vyšší pojistné, pojišťovny žádají vyšší pojistné, než jaké potřebují na výplatu pojistných událostí. Tím vzniká pojišťovnám prostor pro úhradu nákladů a zisk. Lidé vlastně pojišťují svoje obavy, nejistotu a strach.
Riziko a nejistotu snižuje dostatek informací. Argumentem pro zavedení vysoké míry solidarity v případě úhrady zdravotní péče je nedostatek informací na straně pacientů při poskytování zdravotní péče. Tento nedostatek informací se více a více snižuje, pacient je aktivněji zapojován do procesu poskytování zdravotní péče. Z tohoto důvodu může být zdravotní pojištění postupně založeno na sdílení rizika, zejména v případech, kdy se jedná o doplňkové pojištění k solidárnímu pojištění. Skutečnost, že je občan v solidárním pojištění zbaven rizika vysokých nákladů spojených s léčením, způsobuje jeho malé úsilí v oblasti prevence a stimuluje pacienta k vyšší než společensky alokačně efektivní spotřebě zdravotnických služeb.
Morální riziko je i na straně poskytovatelů a plátců zdravotnických služeb v případě vyvolané poptávky po zdravotnických službách.
Kromě vysokých administrativních nákladů a dopadu skutečnosti, že občané s vyšším rizikem platí stejné pojistné jako ostatní, je klíčovým momentem selekce pojištěnců. Zdravotní pojišťovny preferují mladé pojištěnce s vyššími příjmy a nižším rizikem onemocnění. Pojištění představuje způsob řešení rizikových situací. Jeho principy platí pro situace, ve kterých je potřeba najít optimální cestu pro snášení a rozdělení rizika. Nabídka pojištění závisí na míře rizikovosti jednotlivce a výši pojistné sazby z pohledu pravděpodobnosti vzniku pojistné události, příjmu jednotlivce, věku jednotlivce a celkové výši možné ztráty.
Pojištění založené na sdílení rizika postrádá potřebnou míru solidarity, a proto je v evropských podmínkách aplikováno současně se solidárním pojištěním.
Absence možnosti rozhodování ze strany pacientů, absence uplatnění sankcí při nadužívání péče, nebo naopak zvýhodnění při optimální míře zvolené prevence, absence zvažování míry rizika při vedení určitého způsobu života a životosprávy vede k tomu, že náklady v modelu čistě solidárního pojištění rostou a toto pojištění je stále méně efektivní.
Toto vše je argumentem pro to, aby do našeho modelu úhrady za zdravotní péči byly zavedeny nové postupy a aby čistě solidární zdravotní pojištění bylo rozšířeno o další doplňkové pojištění a tržní prvky. Zdravotní péče v žádné zemi není zadarmo, není bez cen, v každé zemi se na ni vynakládají nemalé finanční prostředky. Lidé se však někdy bez znalosti cen za zdravotní péči chovají, jako kdyby byla zcela bezcenná a jako kdyby bezcenné bylo i jejich zdraví.
INFO & ČAS
ČAS připravuje sekci seniorů Česká asociace sester zvažuje založení sekce seniorů. Setkávat by se v ní měli kolegové a kolegyně nad 58 let, bez ohledu na odbornost. Sekce by podléhala stanovám ČAS, příspěvky by byly „režijní“ a drobným „bonusem“ by byly snížené (či nulové) poplatky za účast na vzdělávacích akcích. Členové sekce by také za výhodnějších podmínek mohli cestovat za aktivním odpočinkem a poznáním. Sekce bude pořádat semináře a přednášky a podněcovat členy k psaní pamětí a publikování. Podaří-li se sekci skutečně ustavit, může sestrám a ostatním zdravotníkům nelékařům pomáhat překonat přechod do důchodu a zachovat kontakty s prostředím, kde prožili značnou část života. Zájemci se mohou hlásit na adrese: Růžena Wagnerová, VFN, U Nemocnice 2, 128 01 Praha 2, ruzena.wagnerova@vfn.cz
Ing. Iva Merhautová (reditel@szu-praha.cz)**
