Jednalo se o amputaci končetiny a chybělo málo a Opitz mohl být dokonce prvním na světě. O čtyři měsíce ho totiž předběhl americký lékař William Morton. Oba ale pracovali nezávisle na sobě. Opitz se dlouhodobě zabýval tím, jak pacientům ulevit v bolesti. Do té doby bylo jedinou možností podat jim velké množství alkoholu. Chirurgie se přitom omezovala pouze na amputaci končetin, například do dutiny břišní se lékaři neodvažovali zasáhnout. Opitz se rozhodl použít éter. Několik let studoval jeho účinky a zkoušel ho na zvířatech. Přesvědčit vedení nemocnice, aby se metoda vyzkoušela na lidech, nebylo jednoduché. Tenkrát se věřilo, že bolest má pro člověka zvláštní význam, posiluje ho a je příležitostí k prokázání poslušnosti k Bohu.
Od historické operace v únoru 1847 provedl Opitz dalších 186 operací v narkóze pomocí jednoduché skleněné baňky, v níž byla látka nasáklá éterem. Vídeňská univerzita mu pak nabídla doktorská studia chirurgie, Opitz nabídku přijal a přesunul se do hlavního města mocnářství. Léčil císařskou rodinu a v roce 1866 mu byl udělen rytířský kříž řádu Františka Josefa I.